Když Havel vyšachoval Dubčeka. Prezident po revoluci nesplnil, co slíbil

Marián Čalfa byl jednou z nejdůležitějších postav revoluce
 

Byla to scéna jako vystřižená z absurdního dramatu divadelní hry Václava Havla. Disident a spisovatel, potomek buržoazní rodiny, stanul v čele státu, kde vystřídal posledního komunistického prezidenta Gustava Husáka. Blesková politická akce měla ještě jednu zvláštnost. Ruku pro něj zvedla komunistická garnitura. Co slíbil a nesplnil? 

29. prosince 1989 bylo symbolicky dokonáno. Od chvíle, kdy policejní složky tvrdě zakročily proti studentům na demonstraci 17. listopadu, uběhl měsíc a pár dní, aby se hladce předala moc do rukou nového systému a řádu. Byť o tom v těchto časech mluvil jen málokdo, socialismus skončil a s Občanským fórem přišla svoboda a samozřejmě i kapitalismus ze Západu

Tento prosincový den se prezidentem stal Václav Havel, výrazná postava intelektuální opozice, jenž napsal svým životem tak silný příběh, že byl dlouhou dobu reprezentantem našeho národa po celém světě, kde byla čest se s ním setkat. Jak proběhl jeho nástup k moci a proč byla celá situace tak absurdní, jak tomu bylo podobně v případě jeho divadelních her? 

Dubček nebo Havel

Vláda Ladislava Adamce padla a Gustav Husák slíbil abdikaci, kterou dokonal 10. prosince, kdy svoji funkci opustil. Opozice a tedy Občanské fórum muselo hledat vhodného a nového kandidáta, který by posledního komunistického prezidenta nahradil. V úvahu připadala jen dvě jména. Bývalý komunistický vůdce Pražského jara v roce 1968 Alexander Dubček nebo nejvýznamnější vyjednavač Občanského fóra disident a dramatik Václav Havel. 

8. prosince se rozšířený krizový štáb OF rozhodl 36 hlasy podpořit jako kandidáta Václava Havla s tím, že Alexander Dubček usedne na post budoucího předsedy Federálního shromáždění. Veřejnost se o tomto plánu dozvěděla v den odstupu Gustava Husáka a OF spustilo nevídanou a masivní kampaň, která měla jasný a výstižný slogan: “Havel na hrad.” 

Konec demonstrací

Průběh prosince se tak v politicky nepokojných časech odehrával na dvou frontách, kde se bojovalo za co nejrychlejší postup v naplnění symbolického převzetí komunistické moci do rukou nového systému. Lid na ulicích během demonstrací a stávek zvolával jméno Havel a paralelně s tím se hlavně tehdejší premiér Marián Čalfa snažil dokonat absurdní politické dílo k dokonalosti. 

Havla na hrad si nezvolili lidé, ale komunističtí politici. Jednohlasně se tak vyjádřili pro ještě nedávno úhlavního nepřítele režimu. Důvodem byla hrozba, že by v přímé volbě mohl zvítězit Alexander Dubček. Václav Havel se totiž tehdy ještě pro většinu společnosti mohl jevit jako neznámá politická postava. 

29. prosince 1989 byl ve Vladislavském sále Pražského hradu zvolen Havel prezidentem tehdy ještě Československé socialistické republiky. Na tento akt navázalo tradiční Te Deum ve Svatovítské katedrále, kterou vedl kardinál Tomášek. První nekomunistický prezident po 41 letech tak dostal požehnání od církve a opozice v tomto aktu získala symbolický moment vítězství, který znamenal definitivní převzetí moci. Socialismus tak dopsal svou poslední kapitolu a Československo vešlo do zcela nové etapy, na kterou však ještě nebylo zcela připraveno. 

Stávky ve fabrikách a provozech skončily stejně jako demonstrace v ulicích. Havel na hradě byl dostatečným důkazem a naplněním tehdejších požadavků protirežimních sil. Václav Havel byl v roce 1990 zvolen formálně ještě jednou, a to 5. července, kdy se pro něj nově vyslovilo svobodně zvolené Federální shromáždění, kde už komunistickou stranu nahradili převážně zástupci Občanského fóra a Verejnosti proti nasiliu. 

Občanská společnost?

Havel se stal výraznou politickou figurou, která měla dovést tehdejší Československo k prvním svobodným volbám. Během tohoto půl roku se také rozhodl ke kontroverzním krokům, jakým byla rozsáhlá amnestie, ale také velmi pokojný přístup k představitelům minulého režimu. 

Zároveň se jen opatrně ve společnosti hovořilo o nahrazení socialismu kapitalismem. Dodnes není zcela jasné, jestli sám Havel o kapitalismus stál. Jeho politické vnímání budoucnosti bylo zamýšleno v konceptu regionálních občanských iniciativ po vzoru Občanského fóra. 

První svobodné volby však vynesly na politickou scénu nové silné hráče, jako byli Václav Klaus a Vladimír Mečiar, kteří postupně přechod od socialismu ke kapitalismu dokončili a zároveň postupně dovedli Československo k rozdělení na dva samostatné státy. 

Zdroj: Paměť národa, Historie cs

KAM DÁL: Jsou Češi kulturní barbaři? "Nový" Vítězný oblouk je nebere, asi by na něm potřebovali Bohdalku nebo Krampola