Když komunisté mučili hokejové reprezentanty. Místo obhajoby titulu je čekalo vězení

Jedním z uvězněných hokejistů byl také legendární Augustin Bubník
Zobrazit fotogalerii (2)
05.03.2020 - 15:00  

Vykonstruované politické procesy v padesátých letech nemířily jenom na opozici či zdánlivého odpůrce režimu. Kdo byl v té chvíli nepohodlný v budování plánu socialistického ráje na zemi, byl tvrdě potrestán. Totalitní režim se tak nekompromisním způsobem opřel do velmi úspěšné hokejové reprezentace. Proč museli snášet nesmyslné mučení? 

Je to jeden z mnoha příběhů, které dokazují, jak drasticky se uměl komunistický režim chovat vůči hrdinům, kteří nesklopili hlavy s davem. Československý lední hokej zažíval po válce jeden úspěch za druhým, což korunoval v roce 1947 vítězstvím na mistrovství světa v Praze, následovala stříbrná medaile z olympiády ve Švýcarsku, která byla o další rok později zpečetěna vítězstvím na dalším mistrovství světa ve Stockholmu.

Londýnský turnaj měl potvrdit, jak si československý lední hokej stojí ve světové konkurenci, i v roce 1950. Členové týmu však skončili ve vězení, v mučírnách a pracovních táborech. Proč? 

Sportovci na útěku

Totalitní režim začal panikařit. Ze socialistického Československa totiž na západ zmizela úspěšná krasobruslařka Ája Vrzáňová, kterou následovali i další sportovci. Úspěšná zlatá generace hokejistů už se téměř odbavovala na ruzyňském letišti, ale do Londýna už se nedostali. 11. března 1950 jim bylo před odletem sděleno, že se nikam nepojede. 

Oficiální verze byla záměrně překroucena a neúčast československých hokejistů KSČ odůvodňovala tím, že Britové odmítli vydat víza československým rozhlasovým reportérům. Nepochopitelný krok špiček tehdejšího režimu byl částečně iniciován panikou, ale zároveň šlo o cílenou provokaci vůči samotnému týmu. 

Naštvaní hokejisté se totiž ještě ve stejný den setkali v restauraci U Hercíků, která měla přezdívku Zlatá hospůdka. Legendární místo, jen kousek od Národního divadla, si tak do své historie zapsalo nelichotivou událost, která nemá v dějinách sportu obdoby. Co konkrétně se U Hercíků stalo? 

Nespravedlivá provokace

Zklamaní hokejisté si po smutné zprávě šli spravit náladu do zmiňované hospůdky U Hercíků. Jeden z členu týmu oslavoval narození syna, ale pod rouškou aktuální události se reprezentanti pustili do otevřené kritiky režimu. Netušili však, že jsou celou dobu pod dohledem Státní bezpečnosti. 

Padala tvrdá slova jako „smrt komunismu” či provolávání touhy po svobodě. Kuráž však vyprchala kolem 21. hodiny, kdy do restaurace vtrhli příslušníci StB a všechny přítomné hokejisty zatkli. Následující den byl zatčen také Vladimír Kobranov, který byl v hospodě jen krátce a 24. března Státní bezpečnost zatkla brankáře Bohumila Modrého, jenž v té době paradoxně nebyl ani členem reprezentace. Z něj se však rozhodl režim učinit hlavu spiknutí. 

Vykonstruovaný proces byl postaven na obvinění ze špionáže a velezradu. Následující soud byl tvrdý a nekompromisní. 

Hradčanský Domeček

Před tím, než bylo zahájeno vyšetřování, tak zatčení hokejisté museli přežít pobyt v tzv. hradčanském Domečku. Zde byli podrobeni tvrdému mučení, kterým byl celý tento prostor proslulý. Věznice, která dříve sloužila gestapu, tak podobně posloužila i za komunismu. V socialistickém režimu bychom hledali jen marně zařízení s tak drsnou pověstí. 

Neveřejné líčení s hokejisty proběhlo až začátkem října. 11 reprezentantů si vyslechlo tvrdé rozsudky.  Za špionáž a vlastizradu byl odsouzen Bohumil Modrý na 15 let, Augustin Bubník na 14 let, Stanislav Konopásek na 12 let, Václav Rožiňák na 10 let, Vladimír Kobranov na 10 let, Josef Jirka na 6 let, Zlatomír Červený na 3 roky, Jiří Macelis na 2 roky, Antonín Španinger na 1 rok, Přemysl Hainý na 1 rok a Josef Stock na 8 měsíců. Tři roky vězení také vyfasoval majitel restaurace a bývalý hokejista Mojmír Ujčík. 

Všichni putovali nejdříve na Bory a následně byli posláni do uranových dolů. Nejvyšší tresty ukončil až v roce 1955 Antonín Zápotocký amnestií. V období reformace komunistické strany kolem roku 1968 byla jména československých hokejistů očištěna, ale nejlepší sportovní část kariéry režim definitivně zašlapal do země. 

Mělo jít o exemplární příklad toho, co se stane těm, kteří by někdy uvažovali o emigraci na západ. Hokejistům totiž na šampionátech mimo vliv komunistického režimu bylo nabízeno angažmá v NHL. Místo úspěšné kariéry si tak několik reprezentantů odneslo do zbytku života bolest, trauma a zlost.