Když komunisté stříleli do dětí. Útok proti skautům mohl být ještě větším masakrem

 

Kdo nesouzněl s novým nastupujícím režimem komunistů byl přirozeně v hledáčku státní bezpečnosti. Tisíce politických vězňů, nebezpečných intelektuálů, ale i obyčejných lidí komunisté zavírali do vězení a pracovních táborů, aby jejich potenciální vzdor nebyl slyšet. Akce Jizerka však šla s kulometem proti vlastním dětem. Co se stalo a kdo při této drastické operaci přišel o život? 

Vítězný únor roku 1948 znamenal zásadní obrat v chodu dějin poválečného Československa. Změny se dotkly všech složek včetně mládežnických organizací. Junák byl nedobrovolně včleněn do Československého svazu mládeže, což mnoho z nich vyloženě nechtělo. 

Český skaut se na mnoha místech rozhodl nerespektovat státní nařízení a fungoval i nadále bez omezení. Nejvíce odvahy prokázala železnobrodská organizace Junáka, která se rozhodla fungovat podle vlastních zažitých pravidel za hranicemi Československa. To režim nemohl připustit. Na úbočí Vlašského hřebene se tak odehrál nemilosrdný masakr, kterého se účastnily i nezletilé děti. 

Protikomunistický odboj

Ve spojení slov odboj a nacismus si často připomínáme hrdiny, kteří byli ochotni položit svůj život v zájmu všeobecného dobra národa. Termín protikomunistický odboj je v kontextu našich dějin mnohem složitější téma. Cílená propaganda, masově podporovaný socialistický režim a cílené likvidování potenciálních nepřátel způsobily, že i dnes najdeme množství lidí, kteří jsou schopni zlehčovat zločiny minulého režimu. 

Odboj v minulém režimu je tak nespravedlivě podceňován. Je proto nutné si připomínat, že existovalo mnoho těch, kteří se po roce 1948 rozhodli bojovat za každou cenu. Právě velké množství členů skauta tak neváhalo pomáhat v protikomunistické činnosti. To se přirozeně režimu nezamlouvalo a z Junáka se stal jeden z úhlavních nepřátel. Propaganda tak nutně potřebovala vzorový příklad události, která by ze skautů učinila veřejné nepřátele pracujícího lidu. Akce Jizerka měla přesně tento cíl. 

Skauti budou škodit

Právě zmíněná skautská organizace ze Železného Brodu se rozhodla uniknout za hranice Československa, ale předtím byl jejich záměr režimu ještě několik dní škodit. Utábořili se na úbočí Vlašského hřebene, který je součástí Vysokého jizerského hřbetu a zde shromažďovali zbraně a výbušniny. Celkem sedm skautů se rozhodlo opustit vlast a z šesti z nich bylo jen kolem 18 let. 

Podle oficiální verze byl tábor odhalen díky slovenskému lesnímu dělníkovi. Myslivci a lesníci však většinou o přitomnosti mladých skautů a jejich vedoucího Jiřího Haby věděli a dokonce je zásobovali jídlem. Vedoucí skupiny byl ve svých 35 letech jediným dospělým členem. Nikdo z nich však nečekal, že se proti nim chystá brutální zásah. 

Akce Jizerka

Útěk a záškodnickou činnost skautů, kteří se utábořili v Jizerských horách, organizoval železnobrodský rodák Jiří Hilger. Ten byl údajně západním agentem CIC se zkušenostmi s převáděním lidí přes hranice.

Dost pravděpodobně se však jednalo o dvojitého agenta, který celý tábor a akci prozradil příslušníkům Státní bezpečnosti. Jejich skrýš, o které věděli místní lesníci, myslivci a dokonce jeden člen SNB, který jim pomáhal, tak byla odhalena.

Příslušné represivní orgány v klidu vyčkávaly, až je v neúměrné přesile přepadnou a spustí tak Akci Jizerka.

Masakr skautů

Už v noci na 24. července přibližně tři stovky příslušníků StB a SNB obklíčily tábořiště vzdorujících skautů. Brzy ráno byl spuštěn tvrdý útok pomocí střelných zbraní. Proti sedmi chlapcům byly použity dokonce kulomety.

Železnobrodští skauti měli ve svém táboře celkem pět zbraní, ale jediný, kdo se rozhodl střelbu opětovat, byl jejich vedoucí Jiří Hába. Ten byl nekompromisně rozstřílen a stal se tak první obětí.

Ostatní členové Junáka byli také zasypáni kulkami, ale celý masakr obrovské přesily skončil tragicky už “jen” pro jednoho z nich. Útočníci donutili skauty vylézt před své stany, kam si museli lehnout na zem.

Dle svědectví přeživšího Radomila Raje přiběhli dva policisté a vystříleli do ležících chlapců celý zásobník. Zastřelen byl mladý Tomáš Hubner, sám Raja byl postřelen do nohou a Josefa Veselého společně s Jindřichem Kokoškou "pouze" postřelili.

Mrazivá situace nastala, když policisté měnili zásobníky. Ozval se jeden, který zařval: “Soudruzi, neprasečte, potřebujeme také nějaké živé.”

Skauti byli následně převezeni do nemocnice v Tanvaldu a následně do vězeňské nemocnice na Pankráci. Přeživší chlapci byli odsouzeni za protirežimní aktivity. Raja na dva a půl roku, Josef Veselý na čtyři roky, Jindřich Kokoška na šest let a Robert Hofrichter na 20 let.

Akce Jizerka byla důvodem k nastartování dalších procesů s neposlušnými členy Junáka. Státní bezpečnost také zvráceně překroutila skutečnost, kdy tvrdila, že Jiří Haba během akce zastřelil mladého Tomáše Hubnera a následně se zasebevraždil.

Jejich těla byla pohřbena na neznámém místě, až po revoluci se díky pamětníkům podařilo pozůstatky nalézt.

KAM DÁL: Žena, která se nebála postavit zlu. Neznámá hrdinka Růžena Vacková byla vězněna nacisty i komunisty.