Francouzský poklad je původem z Vídně. Pekařova oslava vítězné bitvy se stala legendou

Vítěznou válku lze oslavit mnoha způsoby. Vojáci jsou zasypáni květinami, ve městech hraje živá kapela, lidé tančí v ulicích a samozřejmě vše poctivě zapijí notnou dávkou alkoholu. Hrdinům se staví sochy a neznámým vojínům pomníky, ale takový pekař konec velké rozhodující bitvy pojal opravdu originálně. 

19.11.2019 - 08:30  
Bitva u Vídně přinesla habsburské monarchii slávu, ale možná také unikátní pečivo
Zobrazit fotogalerii (3)

Nutno dodat, že se spíše než o historický fakt jedná o pověst či legendu. K tomuto tvrzení, které samotní Rakušané hrdě hlásí, chybí jakékoli faktické zdroje. Vše vychází z doby, kdy Evropa stála na prahu obrovských změn a habsburská monarchie se střetla s Osmanskou říší přímo u Vídně.

Turecká expanze Evropou tak narazila před branami hlavního města Rakouska-Uherska. Ze zoufalé situace nakonec vzešla vítězně habsburská strana a díky tomu začala postupně růst síla celé monarchie. K tomuto velkému vítězství se vztahuje jedna pekařská zajímavost. O co jde? 

Vídeňský croissant

Pověst vypráví příběh pekaře, který po vyhrané válce s Turky vytvořil nový druh pečiva, který dnes známe pod francouzským názvem croissant. Stalo se tak v roce 1683, kdy byla Vídeň v obležení. A když se podařilo útoky odrazit, začal pekař vytvářet pečivo ve tvaru půlměsíce, což byl jasný odkaz na symbol islámu. 

Střet kultur tak nabídl nové kulinářské možnosti a vtipná reminiscence na turecké náboženství dala světu oblíbené pečivo, které by člověk přisoudil hlavně Francouzům. Podobně se traduje vznik vídeňské kávy. Když ustupující osmanští vojáci nechávali na bojištích pytle plné pražených kávových zrnek, vznikla oblíbená a dodnes bohatá tradice vídeňské kávy. 

První kavárny však vznikaly v Drážďanech a Lipsku, kde Turci nechávali své zásoby kávy, aby si je místní Sasové převzali jako válečnou kořist. Legendy jsou jedna věc, ale jaký je opravdový příběh slavného croissantu? 

Zcela jinak

Byť je historka o pekaři opravdu kouzelná, přistává na ní pochopitelný stín pochybností. Když se totiž pořádně podíváme do historie jednoho obyčejného croissantu, zjistíme, že to mohlo být zcela jinak. Alespoň to tak vypráví poněkud méně romantická verze. Ta však dává smysl ve spojení s Francouzi. 

Předchůdce croissantu totiž v Rakousku vznikal už dávno před příchodem Turků, a to dokonce již ve 13. století. Tehdy však nesl název kipferl. Tento sladký rohlík dostal světovou proslulost až od roku 1839, kdy si jeden rakouský dělostřelecký důstojník otevřel v Paříži vídeňskou pekárnu, kde kipferl s oblibou a ve velkém pekl. 

Pařížané touto dobrotou nepohrdli a naopak si ji hned několik místních pekařů vzalo jako inspiraci k zdokonalování. Jejich imitace rakouského sladkého rohlíku dostala jméno croissant. Jaký je důvod tohoto dnes mezinárodního slova? 

Croissant znamená ve francouzštině půlměsíc, což evidentně odkazuje k jeho tvaru. Zde se tak dostáváme znovu na začátek k historce o vídeňském pekaři, který se sladký rakouský rohlík rozhodl vytvořit jako památku na vítězství nad Turky. 

Zda je tedy tvar tohoto oblíbeného pečiva pouze romantickým odkazem na půlměsíc, či náboženský symbol islámu je dodnes předmětem spekulací. I tak je kouzelné se vydat na historickou stezku jednoho obyčejného, ale světově proslulého pečiva. A co takový český rohlík?