Komunista Václav Kopecký: Zapálený stalinista a Gottwaldův přítel. Ideologovi s břitkým humorem vystrojili státní pohřeb

Václav Kopecký byl výraznou komunistickou tváří, Gottwaldovým přítelem a neúnavným řečníkem. Byl schopný mluvit dlouhé hodiny
Zobrazit fotogalerii (2)
  |   zajímavost

V dějinách KSČ se vystřídalo mnoho funkcionářů, ať už více či méně zapamatovatelných. Jedním z těch výraznějších je bezesporu stranický ideolog, stalinista a – můžeme říct – i fanatický propagandista Václav Kopecký, který stál věrně po boku Klementa Gottwalda.

Václav Kopecký patří ke garnituře tzv. „karlínských kluků“, tedy mladých komunistů okolo 30 let, kteří ovládli KSČ na V. sjezdu v únoru 1929, když po pečlivé režii nejvyššího stranického sněmování bylo smeteno nenáviděné křídlo v čele s Bohumilem Jílkem a Václavem Bolenem. Kopecký se narodil v roce 1897 jako třinácté dítě v rodině drobného živnostníka. Později výrazná postava komunistického hnutí se zapsala na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, ale studia nakonec nedokončila, i když pozdější propagandistická mašinérie tvrdila opak.

Kopecký se začal záhy angažovat v sociálně-demokratickém hnutí, konkrétně v jeho mládežnické sekci, posléze se přiklonil ke komunismu a v roce 1921 se stal členem právě vzniknuvší KSČ. Stejně jako mnoho dalších předních komunistů začínal jako redaktor tisku, přispíval do brněnské Rovnosti, Rudého práva či Pravdy.

V roce 1929 byl v parlamentních volbách zvolen poslancem, mandát obhájil v posledním předválečném hlasování v roce 1935. A Kopecký dostál své pověsti neúnavného a současně poněkud afektovaného řečníka, který je schopen hovořit o všem, aniž by však danému tématu hlouběji rozuměl. Když byla zastavena činnost KSČ v říjnu 1938, odjel společně s Klementem Gottwaldem a dalšími předními komunistickými činiteli do Sovětského svazu. Tam pobýval až do konce války.

Zapáleným stalinistou

V tzv. košické vládě z dubna 1945, v níž poprvé v historii zasedli také komunisté, obsadil viditelný politik Kopecký křeslo Ministerstva informací, jemuž bylo přezdíváno „ministerstvo propagandy“, což bylo do značné míry přiléhavé přízvisko. V roce 1946, po parlamentních volbách, v nichž zvítězila KSČ, ministerský post obhájil. Kopecký se aktivně podílel (zejména po propagandistické linii) na únorovém převratu 1948, kdy odmítal do rozhlasu pouštět pod různými záminkami demokratické politiky.

V podmínkách, kdy KSČ převzala absolutní moc, se stranický ideolog a zanícený stalinista podílel také na tvorbě monstrprocesů a s obžalovanými, kteří byli na základě vykonstruovaných obvinění posíláni do vězení, neměl (nebo spíše neznal) slitování. Angažoval se v procesu se skupinou okolo sesazeného generálního tajemníka ÚV KSČ Rudolfa Slánského a požadoval nejpřísnější tresty. Vedl také ostře kriticky vyhrocenou řeč proti Marii Švermové, která byla též na základě smyšleného obvinění v 50. letech vězněna.

Řečník s obhroublým humorem

Kopeckému náramně vyhovovala jeho pozice v politickém systému vlády jedné strany. Mohl se doslova vyžít jako zapálený řečník, který byl schopen hovořit hodiny a hodiny a své přednášky prokládat břitkými, dokonce až vulgárními vtipy. Na sklonku svého života napsal Kopecký pamflet ČSR a KSČ, v němž zcela v rozporu s fakty očerňoval první republiku a demokratické politiky. A naopak v duchu stranické propagandy vyzdvihoval činy KSČ.

To však byla již Kopeckého labutí píseň a tento nepřehlédnutelný ideolog v roce 1961 umírá na plicní embolii. KSČ zasloužilému soudruhovi vystrojila pompézní státní pohřeb, aby vyjádřila dostatečným způsobem úctu, kterou k němu chovala.

Zdroj: Jana Pávová: Demagog ve službách strany

KAM DÁL: Byli Mašínové hrdinové, nebo vrazi? Chtěli zabít i prezidenta Gottwalda.