Komunistický fanatik Reicin. Muž, kterého musela odstranit vlastní strana

Pokud bychom hledali zosobněné zlo, Bedřich Reicin by jistě stál za úvahu. Jeden z nejagilnějších komunistů měl za svůj krátký život na svých rukou krev válečných hrdinů a elity národa. Jeho fanatismus byl natolik přes čáru, že se ho nakonec zbavila vlastní strana. Co ho vedlo k brutálnímu chování a proč ho poslali na šibenici?

17.09.2019 - 15:00  
Bedřich Reicin byl nakonec oběť vlastních metod fyzického a psychického mučení
Zobrazit fotogalerii (3)

Jsou lidé, kteří za každou cenu prahnou po moci a touží ovládat cizí životy. Takový byl i Bedřich Reicin. Jako agilní komunista se projevoval už ve velmi mladém věku. Studia vyměnil za kariéru u KSČ, kde se stal placeným funkcionářem.

Kinderfricek

V té době také získal přezdívku, která naznačuje, jak fanatickou osobností Reicin byl. Ta zněla Kinderfricek a vznikla na základě jeho schopnosti verbovat a přesvědčovat děti k hodnotám KSČ za každou cenu. Neostýchal se používat dokonce násilí.

Svoje politické přesvědčení také demonstroval prací v redakci Mladá garda a od roku 1938 povýšil do Rudého práva. Přesto byl hned několikrát za svoji politickou činnost vyšetřován a krátkodobě vězněn. Válka však přetrhala všechny vazby a Reicin na svoji příležitost musel ještě počkat.

Z Ruska až k Frankovi

Okupace pro něj zcela pochopitelně znamenala problém s nacismem. Gestapo ho také uvěznilo hned dvakrát, ale zřejmě kvůli paktu o neútočení mezi SSSR a Německem byl propuštěn. Pochopitelné podezření z toho, že byl kolaborant či konfident, se nikdy nepotvrdilo.

Kvůli svému židovskému původu byl v roce 1940 nucen opustit s rodinou vlast a měl odcestovat do Číny. Po cestě však vystoupila rodina z vlaku v Moskvě. V Sovětském svazu se mu nedařilo vůbec zle. V roce 1941 byl internován v jednom z gulagů jako informátor NKVD. Jeho úkolem bylo zjišťovat charakter a smýšlení československých vojáků.

Tehdy se postupně formoval československý pluk a Reicin v ní fungoval jako tajný informátor moskevského vedení KSČ. Dostal se také na frontu a u Sokolova byl nešťastně zraněn zbloudilou střelou. Postupně tak rostl kariérně nahoru. Fanatická touha být na vrcholu se mu dařila do puntíku. V nově vzniklé Hlavní správě obranného zpravodajství to dotáhl až na majora a později na podplukovníka.

HS OBZ se bezprostředně po válce zaměřovalo na výslechy zadržených nacistů a příslušníků gestapa, vyslýchal tak i K. H. Franka.

Náměstek zrůda

Vliv KSČ do armádních struktur zajišťoval právě on a generál a později ministr Ludvík Svoboda. Tomu se stal Reicin náměstkem a díky svému postavení si postupně vybudoval téměř neomezenou moc.

Tu si upevňoval zmíněnými výslechy, u kterých často vymýšlel nové šílené postupy mučení. Nejbolavější stopu zanechal v rámci čistek elity armády. Zásadně se podílel na justičních vraždách Heliodora Píky a stál za zcela vykonstruovanými procesy s generály Karlem Janouškem a Karlem Kutlvašrem.

Těžiště práce v OBZ, které založil, bylo postaveno na provokaci a vykonstruovaných procesech. On sám byl ten, který dával rozkazy k plnění fyzického a psychického týrání všech obviněných.

Konec na šibenici

Komunistická strana byla vždy specifická v tom, že neváhala dělat čistky ve vlastních řadách. Mocný Bedřich Reicin začal být na překážku. Když ministerstvo obrany převzal Alexej Čepička, ten se jeho vliv pokusil zadupat do země.

Dostávaly se k němu zprávy o jeho praktikách mučení a falšování dokumentů, aby se cíleně zbavoval nevinných obětí. Čepička jistě dělal za svou kariéru podobná svinstva, ale dostal tak do rukou důkazy, které mohly vlivného Reicina diskreditovat.

V roce 1951 byl zatčen a uvězněn. Ze své vily však musel být vylákán léčkou, protože byl střežen početnou ozbrojenou jednotkou. Při zadržení pocítil vlastní medicínu. Výslechové metody plné fyzického a psychického násilí, které sám vymýšlel, mu tak pomaličku lámaly vaz.

Obviněn však nebyl za svoje pracovní postupy, ale kvůli údajnému protistátnímu spiknutí, kterého byl součástí i Rudolf Slánský. Reicin byl odsouzen k smrti a popraven v Pankrácké věznici v roce 1952.