Krvavé čekání na Rudou armádu. Američané mohli do Prahy vniknout snadno a rychle

Rudá armáda nakonec získala aureolu hrdinů a osvoboditelů
08.05.2020 - 07:00  

Podobně jako v Mnichově v roce 1938 se v posledních dnech druhé světové války stalo Československo předmětem politických machinací. Pod pojmem o nás bez nás se znovu pohnulo kormidlo našich dějin. Jednou do náruče nacistům, následně s šeříkem v ruce při oslavě osvoboditelů ze Sovětského svazu. Osudový moment, který zásadně ovlivnil následujících 40 let naší historie, mohl velmi snadno skončit úplně jinak. Jistě však je, že si právě dnes, tedy 8. května, připomínáme Den vítězství.

Československo se do rukou mocností nedostalo poprvé. Ještě před začátkem druhé světové války přišla asi nejbolestivější rána do srdce a vazu nové a sebevědomé republiky. Mnichovská dohoda se stala aktem zrady Francie a Velké Británie. Československo tak přišlo o možnost zasáhnout do války.

Nacistické Německo však se svými plány neuspělo a začátkem roku 1945 začalo být jasné, že západní a východní kleště ukončí tyranii Adolfa Hitlera. Konec znamená začátek a Československo se znovu stalo figurkou na politické šachovnici. 

Naivní slib

Někteří historikové se domnívali, že o osudu Československa bylo rozhodnuto na Jaltské konferenci v lednu 1945, kdy se USA a Velká Británie dohodli se Stalinem, že padneme do sféry vlivu Sovětského svazu. Prahu tedy osvobodí Rudá armáda. Nepotvrzená teorie je spíše výmyslem, protože podle mnoha jiných historických zdrojů o nás tenkrát vůbec nebyla řeč.

Tehdy byla exilová londýnská vláda prezidenta Edvada Beneše uznávána jak Brity, tak Američany a tři velké mocnosti zaručovaly osvobozeným zemím, že forma vlády v poválečném uskupení bude na nich. Této naivní představě o budoucí Evropě však věřil jen málokdo v čele s Winstonem Churchillem, který moc dobře věděl, že Sovětský svaz má zcela jiné úmysly.

Komplikace z USA

O tom, že Praha bude osvobozena Američany, usiloval jak Churchill, tak americký prezident F. D. Roosvelt. Ten však zemřel 12. dubna 1945 a jeho nástupce Harry S. Truman se v poválečném plánu neorientoval tak dobře jako jeho předchůdce. Většinu zásadních rozhodnutí v rámci pohybu amerických vojsk přenechal generálu Einsenhowerovi.

Churchill tlačil na USA, aby osvobodily Berlín, Vídeň a také Prahu. V prvním případě se Einsenhower rozhodl ustoupit sovětským spojencům, pro které bylo dobytí hlavního města Třetí říše symbolickým aktem vítězství. Vídeň však v plánech amerického generála hrála mnohem realističtější roli.

O tom, že osvobodit Prahu si horlivě přál Winston Churchill, dokládá korespondence mezi ním a prezidentem Trumanem, kterou v roce 1955 vydal ve svých pamětech Rok rozhodnutí. Proč se tedy USA zastavily v Plzni, když by mohly pomoci během Pražského povstání mnohem dřív než Rudá armáda?

Telefon z budky na Václavském náměstí

Pasivní rozhodnutí Einsenhowera ovlivňovaly dva faktory. Jednak území Československa vnímal jako součást operační zóny Sovětského svazu a za druhé se obával dvou silných německých jednotek, které by Američanům mohly způsobit značné ztráty na životech.

Původně dohoda se Stalinem počítala s tím, že se USA na území Československa vůbec neobjeví, ale nakonec byla demarkační linie stanovena v podobě Saská Kamenice-Karlovy Vary-Plzeň-České Budějovice-Linec, a to již 1. května roku 1945.

Když se americké jednotky nacházely v Plzni, Pražské povstání již vypuklo a včasná pomoc ze strany USA by jistě ušetřila stovky životů pražských povstalců. O tom, že je třeba jednat, byl přesvědčen legendární generál George S. Patton, který se u velení dožadoval souhlasu vyslyšet volání Prahy o pomoc. Československý rozhlas tehdy vysílal i v angličtině, protože se v Praze brzy objevila informace, že Američané jsou jen 100 kilometrů od hlavního města.

Dostal jsem takový rozkaz

Milan Jíša z Pattonova muzea v Plzni však dodává autentickou odpověď generála Pattona na otázku místního novináře, proč Američané nepomohou Praze: „Na to vám můžu odpovědět jenom jedno. Dostal jsem takový rozkaz. Nepostupovat dál než nějakých 15 mil od Plzně.” Sám Patton však zkoušel, co mohl. Traduje se dokonce historka, kdy svému velení říká, že se se svojí jednotkou na chvíli ztratí a ozve se jim až z telefonní budky na Václavském náměstí. Nic takového se bohužel nestalo.

K tomu, aby se Američané opravdu objevili v Praze, nechybělo mnoho. Ještě 4. května poslal generál Einsenhower depeši generálu Antonovovi, která však byla ve formě dotazu a nikoli oznámení, což potvrzuje pro Český rozhlas také Vít Smetana z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd. „Generál Antonov na ni zareagoval v podstatě protestem. Pražská operace už podle něj začala, mohlo by dojít k promísení vojsk a přátelské střelbě. V té době však byly sovětské jednotky teprve u Drážďan a celá akce byla spuštěna až 7. května.“

Prahu nakonec osvobodila Rudá armáda, což hrálo zásadní vliv v následném politickém vývoji v Československu. Sověti se stali hrdiny, z čehož čerpala komunistická garnitura, která potvrdila svůj poválečný vliv řízený z Moskvy v únoru 1948.

KAM DÁL: Nacistický masakr v Úsobské ulici. Ženy a děti byly vražděny brutálním způsobem