Krvavý pes Tito. Muž, kterého se bál i Stalin, unikl hrobníkovi z lopaty

Je sice už několik desítek let po smrti, ale jeho odkaz žije dál. Pro některé v negativním, pro další v pozitivním smyslu. Titův režim se v Jugoslávii po druhé světové válce vymknul zpod kontroly Sovětského svazu. Proč s ním Stalin nezamával jako s ostatními?

14.01.2020 - 07:00  
Josip Broz Tito se postavil Stalinovi
Zobrazit fotogalerii (3)

Neposlušnost se v těchto dobách trestala smrtí. Partyzánský hrdina Jozip Broz Tito se rozhodl využít faktu, že Jugoslávie s velké části uspěla na konci druhé světové války bez zásadní pomoci Sovětského svazu.

Rudá armáda nebyla ta, kterou lidé oslavovali v ulicích. Byl jím právě Jozip Broz Tito. Mohl si tak dovolit vyskakovat i na tak brutální osobnost, jakou Stalin bezesporu byl. Není tak překvapením, že se ho chtěl sovětský vůdce zbavit.

Nezávislá zahraniční politika

Sovětský svaz si svoje satelity obejmul silou a místní političtí představitelé byli jen ustrašení vazalové. Kdo se pokusil vzepřít, skončil na popravišti buď jako opravdový vzbouřenec, nebo jako oběť vykonstruovaného procesu.

V Československu podobnou čistku, která měla vzbudit strach a bezmeznou loajalitu, odskákal Rudolf Slánský, ale ani prezident Klement Gottwald neměl jistotu klidného života.

Vzhledem k tomu, že většina zemí v područí Stalina nenašla odvahu se vymanit a vzepřít, je postava Jozipa Broze Tita o to unikátnější. Ten se totiž rozhodl vést nezávislost politiku Jugoslávie bez ohledu na to, co si Sovětský svaz přeje.

Přestože bylo jasné, že diktátor z Moskvy nebude nadšen, Tito sázel na svůj vlastní kult osobnosti a navíc lidem představil poněkud volnější režim, než byl obvyklý v jiných státech východního bloku.

Nedělejme si však iluze o tom, že byl Tito svatým hrdinou, který osvobodil a uchránil Jugoslávii před podvratným stalinistickým diktátem. Jeho pojetí komunismu mělo také své odpůrce, kteří mizeli v žalářích nebo o nich už nikdo nikdy neslyšel. Naštvat Stalina však znamená velký problém…

Atentát na Tita

Nejdříve se Stalin spokojil s výhružnou diplomacií. Když Tito i nadále prahnul po realizaci svého plánu, přistoupil k radikálnímu opatření. Stalin se rozhodl v roce 1948 Komunistickou stranu Jugoslávie definitivně vyloučit z Informbyra – tedy mezinárodní komunistické zahraniční organizace. 

Diplomatické a hospodářské vztahy se tak ocitly na mrtvém bodě. Sovětský svaz označoval jugoslávské komunisty za špiony západu a Tito měl být odstraněn. Stalin se podobným způsobem zbavil ukrývajícího exulanta Lva Davidoviče Trockijho.

Plán zněl jasně. Stalin neodpouštěl neposlušnost a byl údajně zcela posedlý tím Tita zavraždit. Jeho likvidaci měl vykonat najatý vrah Josif Grigulevič. Ten se měl vydávat za kostarického diplomata pod jménem Teodor B. Castro, a to velmi úspěšně. Údajně Grigulevič zastupoval Kostariku ve Vatikánu a také se sešel se svou plánovanou obětí.

Detaily vraždy se ladily v roce 1953 ve Vídni. Řešilo se, jestli má být zastřelen, otráven jedovatým plynem z darované šperkovnice, či v místnosti rozprášit zárodky smrtelně nebezpečné plicní nemoci. Atentát jak vystřižený z filmů Jamese Bonda čekal jednu zásadní trhlinu. Stalin zemřel a to pravděpodobně zachránilo Titovi život.

S Chruščovem v čele Sovětského svazu už se vztahy s Jugoslávií radikálně zlepšily. V roce 1955 byla podepsána tzv. Bělehradská deklarace, kde se oficiálně obě země zavázaly dodržovat vzájemnou suverenitu a nezávislost.

Titova Jugoslávie tak byla nadále zcela výjimečným příkladem socialismu s lidskou tváří, částečně otevřenými hranicemi, podnikáním, lepším zbožím a radikálně lepšími zahraničními vztahy. Je však nutné nezapomínat, že i Tito byl diktátor, který velmi tvrdě budoval svůj kult osobnosti.