Krvavý pes Tito v Praze. Muž, kterého se bál i Stalin, varoval Dubčeka těsně před okupací

Josip Broz Tito se postavil Stalinovi
 

Jozip Tito se rozhodl ukázat Sovětskému svazu záda a překvapivě mu to vyšlo. Jeho socialistický režim zvolil nezávislou cestu a ve Stalinově žebříčku nepřátel byl na prvním místě. Dodnes v zemích bývalé Jugoslávie je vnímán velmi kladně a i Československo má na tohoto partyzánského hrdinu svou významnou vzpomínku... 

Československo v čele s Alexandrem Dubčekem provokovalo Moskvu. Výhružné vzkazy ze Sovětského svazu nikdo nechtěl slyšet a občané si užívali období do té doby nevídané. Jedním z vrcholů Pražského jara byla také návštěva Jozipa Broze Tita, který dorazil do Prahy 9. srpna.

Jen pár dní před vpádem sovětských vojsk upozornil Dubčeka, že jejich tempo rozvolňování může mít fatální důsledky a je třeba polevit. Nestalo se tak a tato velmi unikátní historická osobnost měla pravdu. Kdo vlastně byl Jozip Tito a jak se mu podařilo vytvořit nezávislost na Sovětském svazu? 

Zbavit se Tita? 

Neposlušnost se v těchto dobách trestala smrtí. Partyzánský hrdina Jozip Broz Tito se rozhodl využít faktu, že Jugoslávie z velké části uspěla na konci druhé světové války bez zásadní pomoci Sovětského svazu.

Rudá armáda nebyla ta, kterou lidé oslavovali v ulicích. Byl jím právě Jozip Broz Tito. Mohl si tak dovolit vyskakovat i na tak brutální osobnost, jakou Stalin bezesporu byl. Není tak překvapením, že se ho chtěl sovětský vůdce zbavit.

Nezávislá zahraniční politika

Sovětský svaz si svoje satelity obejmul silou a místní političtí představitelé byli jen ustrašení vazalové. Kdo se pokusil vzepřít, skončil na popravišti buď jako opravdový vzbouřenec, nebo jako oběť vykonstruovaného procesu.

V Československu podobnou čistku, která měla vzbudit strach a bezmeznou loajalitu, odskákal Rudolf Slánský, ale ani prezident Klement Gottwald neměl jistotu klidného života.

Vzhledem k tomu, že většina zemí v područí Stalina nenašla odvahu se vymanit a vzepřít, je postava Jozipa Broze Tita o to unikátnější. Ten se totiž rozhodl vést nezávislou politiku Jugoslávie bez ohledu na to, co si Sovětský svaz přeje.

Přestože bylo jasné, že diktátor z Moskvy nebude nadšen, Tito sázel na svůj vlastní kult osobnosti a navíc lidem představil poněkud volnější režim, než byl obvyklý v jiných státech východního bloku.

Nedělejme si však iluze o tom, že byl Tito svatým hrdinou, který osvobodil a uchránil Jugoslávii před podvratným stalinistickým diktátem. Jeho pojetí komunismu mělo také své odpůrce, kteří mizeli v žalářích nebo o nich už nikdo nikdy neslyšel. Naštvat Stalina však znamená velký problém…

Atentát na Tita

Nejdříve se Stalin spokojil s výhružnou diplomacií. Když Tito i nadále prahnul po realizaci svého plánu, přistoupil k radikálnímu opatření. Stalin se rozhodl v roce 1948 Komunistickou stranu Jugoslávie definitivně vyloučit z Informbyra – tedy mezinárodní komunistické zahraniční organizace. 

Diplomatické a hospodářské vztahy se tak ocitly na mrtvém bodě. Sovětský svaz označoval jugoslávské komunisty za špiony západu a Tito měl být odstraněn. Stalin se podobným způsobem zbavil ukrývajícího se exulanta Lva Davidoviče Trockijho.

Plán zněl jasně. Stalin neodpouštěl neposlušnost a byl údajně zcela posedlý tím Tita zavraždit. Jeho likvidaci měl vykonat najatý vrah Josif Grigulevič. Ten se měl vydávat za kostarického diplomata pod jménem Teodor B. Castro, a to velmi úspěšně. Údajně Grigulevič zastupoval Kostariku ve Vatikánu a také se sešel se svou plánovanou obětí.

Detaily vraždy se ladily v roce 1953 ve Vídni. Řešilo se, jestli má být zastřelen, otráven jedovatým plynem z darované šperkovnice, či v místnosti rozprášit zárodky smrtelně nebezpečné plicní nemoci. Atentát jak vystřižený z filmů Jamese Bonda čekal jednu zásadní trhlinu. Stalin zemřel a to pravděpodobně zachránilo Titovi život.

S Chruščovem v čele Sovětského svazu už se vztahy s Jugoslávií radikálně zlepšily. V roce 1955 byla podepsána tzv. Bělehradská deklarace, kde se oficiálně obě země zavázaly dodržovat vzájemnou suverenitu a nezávislost.

Titova Jugoslávie tak byla nadále zcela výjimečným příkladem socialismu s lidskou tváří, částečně otevřenými hranicemi, podnikáním, lepším zbožím a radikálně lepšími zahraničními vztahy. Je však nutné nezapomínat, že i Tito byl diktátor, který velmi tvrdě budoval svůj kult osobnosti. 

Zdroj: Česká televize, Český rozhlas, Historie cs.

KAM DÁL: Kuchařka Rettigová umírala v bídě a s obezitou. Konec přišel i kvůli žalu po manželovi


Životní styl

Hobby