Masakr, který pomohl k bolševické revoluci. Car se rozhodl střílet do stávkujících dělníků

Událost, která se do historie zapsala jako Krvavá neděle, je pro vývoj dějin 20. století zcela zásadní. Během poklidné a početné demonstrace dělníků v Petrohradu se totiž místo dialogu začalo střílet. Nevinné mrtvé oběti se pak v budoucích letech staly předmětem propagandy a v důsledku vše dovršila Velká říjnová revoluce. 

22.01.2020 - 07:00  
Georgij Gapon v čele protestujícího davu
Zobrazit fotogalerii (4)

Pod záštitou popa Georgije Gapona se zorganizovala nebývale početná demonstrace. Šlo o jediné. Procesí chtělo předat caru Mikuláši II. petici, kde žádali lepší pracovní podmínky pro dělníky, zrušení cenzury a toleranci v náboženských otázkách. K sídlu cara v Petrohradu doputovalo neuvěřitelných 140 tisíc lidí. Z poklidné, ale početné demonstrace se však stal masakr, jehož důsledky mohl předvídat opravdu jen věštec. 

Populární kazatel

Tento historicky zásadní pochod demonstrantů organizoval tehdy velmi populární pravoslavný lidový kazatel Gapon. Zároveň byl jedním ze zakladatelů Shromáždění ruských továrních dělníků, kam se postupně angažovalo přes sto tisíc petrohradských dělníků, kteří vešli do stávky, aby bojovali za svoje sociální, pracovní a politická práva. 

22. ledna (podle ruského kalendáře 9. ledna) se hnutí rozhodlo přednést svoje požadavky přímo caru Mikuláši II. Gaponovi bylo z vysokých míst jasně nařízeno, že musí manifestaci odvolat, jinak bude tvrdě potlačena. Obyvatelé Petrohradu se však i přesto vydali po ranní bohoslužbě na pochod k Zimnímu paláci. Dělníci, ženy a děti však nemohli tušit, jaká tragédie je čeká. 

Vojáci, nestřílejte na lidi

Pokojný pochod měl skončit předáním petice, kde bylo jasně napsáno: „Poníženě žádost věrných poddaných carovi s prosbou o zlepšení pracovních podmínek.” Paradoxem celé situace byl fakt, že Mikuláš II. v té době nebyl ani v zimním paláci, ani v Petrohradu. Demonstranti měli plán, že když budou odmítnuti, pustí se do povstání. To nad pokojným pochodem vytvářelo poněkud nebezpečnou atmosféru. Ostatně i dav 140 tisíc lidí budí přirozeně respekt. 

Car však evidentně podcenil celou situaci a rozhodl se vše řešit ignorací a tvrdou rukou. V davu se objevil velký portrét cara Mikuláše II. a výzva na transparentu, kde bylo napsáno: „Vojáci, nestřílejte na lidi!” To se však nenaplnilo. 

Už v 11:30 před Narevského bránou začala jezdecká jednotka granátníků a příslušníci pěšího pluku jednat. Jednotky vytasily šavle a rozjely se přímo do davu. Už v té chvíli vojáci šavlemi vážně zranili či dokonce zabili několik účastníků v tisícovém davu. Ten se rozutíkal a na místě vznikl velký chaos. 

Někteří demonstranti se rozběhli k vojákům. Ti nejdříve spustili varovné výstřely a následně začali střílet nekompromisně do lidí. V tu chvíli padlo asi 40 lidí. V první řadě stál samotný Gapon, ale tomu se podařilo utéct do bytu dramatika a revolucionáře Maxima Gorského. 

Další čast davu, konkrétně asi 20 tisíc lidí, zastavila na Trojickém mostě před Pavlovským plukem. Krátké vyjednávání přerušila střelba vojáků do lidí. Padlo přibližně dalších 40 lidí. Kolem 12. hodiny se začali lidé shromažďovat na Palácovém náměstí před Zimním palácem. Začalo se nahlas hovořit o krvavých střetech s vojáky a vznikla také fáma, že sám Gapon byl zastřelen. Krvavá neděle tak ještě rozhodně neskončila.

Čepice v ruce

Dav byl před Zimním palácem pochopitelně nervózní. Postupně se vojáci pokusili dav zatlačit pomocí jezdeckého oddílu. Důstojník Preobraženského pluku vyzval dav, aby se rozutekl, ale lidé naopak ve velmi napjaté atmosféře vyzývali vojáky ke střelbě a mávali na ně čepicemi. 

Vojáci jejich výzvu přijali a vystřelili několikrát do davu. Padlo dalších 30 lidí. Tragédie pokračovala kolem 4. hodiny odpoledne na Něvském prospektu, kde se shromáždil dav a postupně se k lidem dostávaly informace o tom, jak vojáci stříleli do protestujích. Naštvaní lidé si vybili vztek na elitním Semjonovském pluku, který se pokusil dav zatlačit. 

Demostranti na ně házeli kameny a zde se poprvé do lidí střílelo bez předchozího upozornění. Výsledkem bylo dalších několik mrtvých a vážně zraněných. 

Až k revoluci

Oficiální počty této tragédie se zastavily na 130 mrtvých a více jak tisíci vážně zraněných, některé zdroje udávají až 200 mrtvých. Když se k moci dostali bolševici, v jejich propagandě číslo výrazně narostlo až na neuvěřitelných 4 600 mrtvých. 

„Krvavá neděle” znamenala pro vývoj budoucnosti zásadní milník, kdy se proticarská opozice začala militarizovat a radikalizovat. Už v lednu 1905 stávkovalo až 440 tisíc pracujících. Postupně se tak blížilo převzetí moci do rukou bolševikům a protesty, které se od této chvíle staly otázkou národního traumatu, vyvrcholily až k první ruské revoluci a následně o několik let později k Říjnové revoluci, která v podstatě změnila celý svět.