Mučení Státní bezpečnosti. Některé metody byly horší než u nacistů

Mučení Státní bezpečnosti dosahovalo mnohem tvrdších úrovní než ze strany nacistů
11.06.2020 - 11:30  

Socialismus v Československu mají mnozí pamětníci i dnes tendenci zlehčovat. Ti, kteří však upadli v nemilost totalitního režimu, museli často projít nepředstavitelnou šikanou a v krajních situacích je čekalo dokonce brutální mučení. Jaké metody v těchto tragických časech naší historie prováděla vůči vězňům a vyslýchaným Státní bezpečnost?

Nedávná historie představuje mnoho smutných příběhů, které pod tlakem režimu skončily dokonce smrtí. Farář Toufar, účastníci procesu s Miladou Horákovou a v neposlední řadě aktivista Pavel Wonka. To je jen velmi stručný výčet osobností, které socialistický režim popravil nebo uhnal k smrti. Zlobit či zničit nepřítele šlo propagandou, konstantní šikanou v podobě sledování, výslechů či výhrůžek. Mučení však ve vlivu Státní bezpečnosti vůči nepohodlným osobám zastávalo zásadní postavení.

Fyzické násilí

O tom, jak brutální bude mučení Státní bezpečnosti, rozhodovalo mnoho faktorů. Jeden z nezásadnějších závisel na tom, kdo “vyšetřování” prováděl a na kom bylo násilí aplikováno. Z běžných trestů lze vyjmenovat bití, škrcení, mlácení hlavou o zeď, fackování a kopání. Někteří vězni museli zažít tzv. kolotoč, kdy dotyčný pochodoval v kruhu a byl při tom mlácen mokrým ručníkem.

Negativně proslulým místem krutých vyšetřovacích metod byl hlavně tzv. Domeček na Hradčanech. Ten je nesmazatelně spojený se jménem Bedřich Reicin, který se svými rozkazy podílel na tom, že se jednalo  jedno z nejhorších míst, kde mohl člověk za minulého režimu skončit.

Druhým místem, které je v rámci minulého režimu spojováno s konstantním a drsným způsobem zacházení vůči politickým vězňům, je vězení v Uherském Hradišti. S tímto místem jsou spojená jména jako Grebeníček, Zavadílek, Višinka a Prokeš. Jednalo se o bachaře, kteří uplatňovali sílu, ale také třeba elektřinu. Mučení v jejich rukavičkách nemělo konce.

Zlomit člověka

V některých případech musel vězeň projít klidně i 22hodinovým výslechem. Nepřestavitelnou zátěž fyzického a psychického násilí museli někteří vězni vydržet i několik dní v kuse.

Zhroucení se v rukou Státní bezpečnosti neodpouštělo. Ten, kdo zkolaboval, byl polit studenou vodou, aby si celý kolotoč mohl prožít znovu. Dotyčnému bylo zakázáno si sednout a bez ohledu na bolest musel neustále chodit podle povelů bachařů v konkrétních věznicích. Unaveného politického vězně většinou dohlížející nenechali spát.

Rušení spánku probíhalo ve čtvrthodinových intervalech. K likvidačním prostředkům bylo samozřejmě využíváno vyhladovění, zákaz vycházek, zákaz kouření či neposkytnutá zdravotní péče.

Zlomit člověka

Státní bezpečnost uměla svůj cíl zlomit k výpovědi, kterou člověk sám netušil, že je možné formulovat. Kromě aplikace drog a brutálních donucovacích prostředků se vězni museli potýkat se zlomenými žebry, rozdrcenými prsty, pálením kůže od cigarety, rozkopáváním varlat, ale i s elektrickými šoky do slabin.

V obecném pohledu na věc není překvapivá teze, že Státní bezpečnost byla mnohem brutálnější než gestapo. Donucovací prostředky a způsoby likvidace ducha i fyzické schránky totiž neměly jinou ambici než jen postupné vraždění. Kdokoli má tendenci se podívat na minulý režim s nostalgií, by si měl připomenout a uvědomit, jak zásadním způsobem byla trestána odlišnost a touha být sám sebou.

KAM DÁL: Muž, co se postavil zlu tajných služeb USA. Snowden má azyl v sídle nepřítele