Fotografie pořízená 13. června 1936 zachycuje dav lidí v loděnicích Blohm+Voss v Hamburku, během oslav spouštění nové lodi Horst Wessel. Proč je snímek nadčasový? V “lese” nacistických pozdravů se totiž nachází muž, který dává jasně najevo svůj nesouhlas.
Zkřížené ruce mezi lidmi, kteří se podrobili moci, má stejně fascinující vypovídající hodnotu jako muž s taškami, který se postavil tankům během čínské revoluce v roce 1989 v Pekingu. Čínský muž, který symbolizuje odvahu individua vůči moci, zůstal ve věčné anonymitě. V případě fotografie z hamburského přístavu identitu odvážného muže známe. Jmenoval se August Landmasser. Za ikonickou fotografií se však skrývá tragický příběh nacistického režimu.
Zakázaná láska
Spisovatel by jistě uměl z této látky vykřesat dojemný román plný lásky s tragickým koncem. I když se v případě Augusta Landsmassera nabízí, že ho mohl potkat těžký osud na základě zmíněné fotografie, není tomu tak. Na veřejnost se snímek z roku 1936 dostal až v roce 1991 v týdeníku Die Zeit.
Osud mladého dělníka zásadně ovlivnila láska k židovce. Nejdříve je dobré připomenout události života, které tomuto tragickému milostnému dramatu předcházely. Mladý dělník August vstoupil do NSDAP v roce 1931 s tím, že si díky tomu najde lepší práci. Pracoval tak v Hamburku jako dělník, odkud také pochází zmíněná fotografie.
Zásadní obrat v jeho životě přichází v roce 1935, kdy potkává židovku jménem Irma Eckler. Za lásku k ní byl vyloučen ze strany a i když si ji chtěl vzít, tak doplatili na nové Norimberské zákony, které nedovolovaly, aby si Němec vzal židovku. Ve stejném roce se jim narodila první dcera Ingrid, což pro Landmassera znamenalo vymyslet únikový plán. Jejich rodina byla pochopitelně v existenciálním ohrožení.
Smutný konec
V roce 1937 se tak odhodlali k útěku z Německa do Dánska, kde očekávali klidnější a bezpečnější život. Plán nevyšel a oba byli chyceni. Irma byla podruhé těhotná a oba byli obviněni z hanobení rasy a krve. Překvapivě se však dostali na svobodu. August byl nucen se své ženy a dětí vzdát, což neučinil.
Na pozadí těchto skutečností se slavná fotografie zcela proměňuje a můžeme si být z dnešního pohledu jistí, že Landmasser tak zkříženýma rukama nereagoval náhodou. Vztah tedy i proti vůli tvrdým zákonům nacistického Německa nadále fungoval, ale netrval věčně. Landmasser byl odsouzen na dva a půl roku do koncentračního tábora v Borgermoor. Těhotná Irma musela nastoupit do věznice Fuhlsbuttel, kde porodila druhou dceru Irene. Následně její stopa mizí, ale je pravděpodobné, že zemřela v roce 1942 v Centru eutanázie v Bernburgu.
Landmasser byl propuštěn v roce 1941 a nastoupil do dopravní firmy Pust. V roce 1944 byl však mobilizován k trestnému oddílu Strafdivision 999 a zemřel v boji v Chorvatsku roku 1944. Jejich dcery byly umístěny do sirotčince, ale Ingrid mohla později žít s babičkou až do její smrti. Následně obě dívky přešly do pěstounské péče.
Symbolickou tečkou za tímto smutným dramatem oddané lásky bylo rozhodnutí úřadu z roku 1951, kdy je Senát města Hamburk uznal posmrtně za manžele. Ikonická fotografie v sobě tak skrývá mnohem víc, než by se mohlo na první pohled zdát.
KAM DÁL: Mučení Státní bezpečnosti. Některé metody byly horší než u nacistů
