Nacistická poprava kultury národa. Smrt Vladislava Vančury měla vyvolat strach a spolupráci s režimem

Vladislav Vančura o svém soukromí v podstatě nehovořil. Detaily ze života známe díky vzpomínkám jeho ženy Ludmily
23.06.2020 - 07:00  

Smrt Reinharda Heydricha spustila v protektorátu řadu tragických událostí. Na popravišti tak skončilo mnoho důležitých osobností české společnosti. Jedním z nich byl politicky aktivní člen odboje a hlavně významný český spisovatel Vladislav Vančura. Jaký byl hlavní účel této chladnokrevné popravy ze strany nacismu?

Na nacistické popraviště kráčel jako jeden z prvních po děsivých událostech, které vyvolala vojenská akce s cílem zabít zastupujícího říšského kancléře Reinharda Heydricha. Nacisté však významnou postavu české kultury zatkli ještě před atentátem.

Byl tak jedním z prvních popravených z dlouhé řady těch, na kterých se nacisté postupně mstili celému národu. Vančura nebyl popraven náhodou. Jeho smrt měla výrazný politicko-společenský rozměr a nakonec také způsobila to, co si okupanti od tohoto činu slibovali. V protektorátu totiž zavládlo zase o něco více strachu.

Venkovský lékař

Osud Vladislava Vančury byl bohatý ještě dávno předtím, než si Adolf Hitler usmyslel otočit svět vzhůru nohama. Byť se narodil v Háji u Opavy, většinu svého života trávil na Zbraslavsku. Jeho otec byl úředník cukrovaru, a tak z charakteru práce vyplynulo, že se v dětství mnohokrát celá rodina stěhovala. Usadil se nakonec poblíž Prahy a velmi brzy bylo jasné, že z něj bude významná osobnost.

Už v mládí měl umělecké ambice a svými otevřenými názory proti Rakousku-Uhersku si nevytvářel zrovna přátelské prostředí ve vztahu s autoritami vzdělávacích institucí. Zkoušel se neúspěšně dostat na akademii výtvarných umění, ale nakonec vystudoval medicínu.

Na umělecké aktivity nezanevřel a v roce 1920 se stal členem sdružení Devětsil, kde zastával dokonce post předsedy. Paralelně s tím si však otevřel lékařskou praxi na Zbraslavi, kde také ve vile podle architekta Jaromíra Krejcara žil až do chvíle, než si pro něj přišlo gestapo.

Mezi jeho nejznámější literární díla patří prozaická balada Markéta Lazarová (1931), mistrně zfilmovaná Františkem Vláčilem, nebo román Rozmarné léto (1926), ovlivněný poetismem a zfilmovaný Jiřím Menzelem. Známá je také jeho kniha pro děti Kubula a Kuba Kubikula (1931), kterou Zdeněk Smetana rozdělil do sedmi večerníčkových příběhů.

Umělec, lékař a aktivista

Vančura měl na literáta jednu zvláštní vlastnost. S nikým z nejbližších přátel až na malé výjimky nehovořil o svém soukromém životě. Většinu detailů, z kterých je osud tohoto významného literáta sestaven, známe díky vzpomínkové knize Ludmily Vančurové.

Jeho pouť světem však byla velmi úzce spojená s politickou angažovaností. Od roku 1921 se stal členem KSČ, ale po vydání tzv. Manifestu sedmi, který kritizoval směřování strany pod vedením Klementa Gottwalda, byl v roce 1929 vyloučen. Ideologicky se ovšem nadále ztotožňoval s marxistickou levicí. Zastával také názory z jiného politického spektra, jako např. prezidenta Masaryka a Karla Čapka. Často také sedával ve skupině tzv. pátečníků.

S rostoucím vlivem fašismu v Evropě čím dál tím zastával protifašistické názory. V roce 1934 podepsal projev spisovatelů, umělců a intelektuálů, který tyto politické tendence otevřeně kritizoval. V boji nebyl jen pohodlným spisovatelem, který publikuje svoje názory za psacím stolem, ale vzal na sebe také politickou odpovědnost. Své výdělky také sdílel s lidmi, kteří měli potíže v důsledku nastalé politické situace.

Byl zvolen do čestného předsednictva Svazu německé kulturní fronty v ČSR. Odpor vůči fašismu také zpracoval v knize Občan Don Quijote. Byť byl vyloučen z KSČ, tak se jeho kritické sloupky pravidelně objevovaly na stránkách Rudého práva.

Vančura odbojářem

Už na podzim v roce 1939 nabídl své angažmá v odboji po okupaci ilegální KSČ, která ho však z obav o jeho stranické nespolehlivosti odmítla. Bojoval tak hlavně slovem. Aby zvedl vlastenecké sebevědomí v těžkých časech, napsal Obrazy z dějin národa českého, kde se ve stylizovaných příbězích pokouší popsat významné postavy českých dějin. Z plánovaných šesti dílů však stihl dokončit pouze dva.

V roce 1941 se totiž angažoval v čele Národně revolučního výboru inteligence, což byla odbojová organizace složená z českých intelektuálů, které pod vedením druhého ilegálního odboje vytvářel Julius Fučík. Vančurův osud se zpečetil v momentě, kdy byl zatčen Julius Fučík a jeho spolupracovníci a celá organizace se tak postupně odhalila. Pobočník Fučíka Jaroslav Klecan alias Mirek totiž o tři dny později na výslechu vyřkl jméno Vančura.

O dva týdny později byl zatčen. Na výslechu své odbojové aktivity popřel, ale vývoj dějin mu nepřál. Po atentátu na Heydricha se totiž rozběhla kola represí, které měly v první řadě zlikvidovat českou inteligenci.

Himmler katem inteligence

Hitler chtěl původně po smrti Heydricha nechat popravit rovnou deset tisíc Čechů, což mu překvapivě vymluvil K. H. Frank. Vůdce tak svůj nápad odvolal, ale říšský vedoucí Heindrich Himmler poslal Frankovi jiný příkaz. Zatýkat se měla především česká opoziční inteligence, což v noci 27. května specifikoval těmito slovy: “Z hlavních odpůrců z této české inteligence zastřelit ještě dnes v noci sto nejvýznamnějších.”

Vladislav Vančura, který byl svými kolegy literáty pokládán za největšího žijícího spisovatele, tak i díky své odbojové aktivitě patřil právě mezi první na seznamu. Uškodil mu také fakt, že se jednalo o veřejně známou osobnost. Nacisté totiž chtěli českou společnost vyděsit, a tím ji zlomit ke spolupráci.

Bez výslechu a bez přítomnosti byl stanným soudem odsouzen k smrti. Atentát na Heydricha se tak stal pro nacisty ideální příležitostí, jak zlikvidovat důležitou součást okupovaného národa. 1. června 1942 byl v 18:45 zastřelen na popravišti v Kobylisích.

Jan Mukařovský – Řeč při tryzně za Vladislava Vančuru

„Když dne 1. června 1942 zvečera zazněl z amplionů zlý hlas, oznamující zkomoleně na prvním místě katovského diáře, že byl popraven dr. Vladislav Vančura, lékař na Zbraslavi, ustrnuli, kdo se chvěli o budoucnost národa doma i za hranicemi. V osobě velkého básníka měla být symbolicky popravena kultura národa, který celé své existenční oprávnění v minulosti a celou svou obranu v přítomnosti založil na hodnotách kulturních.“ 

Zdroj: Česká televize

KAM DÁL: Alfonse Muchu uhnali nacisté k smrti. Tvrdé výslechy podstoupil kvůli vlastenectví a zednářství