Nechutná nacistická pomsta. Velitel italského masakru se dožil sta let a nikdy nelitoval

Život umí být někdy velmi nespravedlivý. Jedním z příkladů je příběh válečného zločince a velitele nacistického oddílu SS Ericha Priebkeho, který byl přímo zodpovědný za jednu z nejkrvavějších odplat druhé světové války. Spravedlnosti utíkal dlouhých padesát let a nakonec se dožil rovné stovky. Co se tehdy stalo v Ardeatinských jeskyních? 

12.02.2020 - 10:00  
Nacista Priebke se dožil sta let
Zobrazit fotogalerii (3)

Režim fašistického diktátora Benita Mussoliniho byl svržen v roce 1943 a partyzánské útoky Italů vůči  nacistickému režimu byly stále účinnější. Ve stejný rok se Němci museli potýkat s invazí spojeneckých vojsk na Sicílii a Apeninský poloostrov se začínal postupně hroutit. Nacisté se však nevzdali bez boje. 

Jedna partyzánská akce vyšla na jedničku, ale její důsledky nemohl nikdo předpovídat. Šílený nacistický režim totiž uměl udeřit tak, že dodnes nechápeme, že toho byl někdo někdy schopen. Odehrál se tak bezcitný masakr, který má z velké části na svědomí Erich Priebke. 

Drsná pomsta

O tom, jak byli nacisté krvelační a bezcitní, máme hned několik důkazů, které v dějinách lidstva nemají obdoby. Lidé jsou doopravdy schopni všeho a bez lítosti. Italové to poznali na vlastní kůži po odplatě, která přišla po zdařilém partyzánském útoku. Když  23. března roku 1944 pochodovala po ulici Via Rasella v Římě rota třetího praporu Bozenského pluku SS, míjeli nenápadný metařský vůz. 

Ten však explodoval a zabil velké množství příslušníků SS. Celkem se jednalo o 42 okupantů. Adolf Hitler a jeho podřízený a zároveň vojenský velitel Říma Kurt Malzer žádají okamžitou a tvrdou reakci. Malzera nejdříve napadlo podminovat celý jeden římský blok domů, s čímž Hitler souhlasí, ale zároveň má v plánu podobným způsobem vyhodit do povětří celou ulici. 

K tomu je vymyšlena šílená matematická rovnice. Za jednoho mrtvého Němce padesát mrtvých Italů. Nakonec se číslo padesát změní na deset. Masakr mohl začít…

Pití koňaku

Do příběhu se konečně dostává nacistická zrůda jménem Priebke. Ta je povolaná svým nadřízeným jménem Herbert Kappler. Šéf římského gestapa úřaduje opravdu bez servítků. Vezme 16 italských vězňů, 75 Židů, několik mužů, kteří se v době atentátu pohybovali na ulici, několik podezřelých  italských vojáků, italskou inteligenci a sám Priebke k nim připojil několik dalších nevinných Italů. 

Seznam jmen připravených na popravu je schválen. Akce je velmi rychlá, protože Adolf Hitler trval na tom, že pomsta se musí odehrát do 24 hodin. Masakr se však nesměl odehrát před očima italské veřejnosti. Náklaďáky s 330 lidmi se tak vydaly do nezalidněné zemědělské oblasti kousek od Říma. 

Když nevinní vylézají z dopravních prostředků, zjistí se, že jich je nakonec 335. Velitel šílené akce Priebke však nechce nikoho ušetřit. Jeho rozkaz zněl nekompromisně. Pět lidí s vojáky mělo být nahnáno do jeskyně a zde střeleno přímo do oblasti mozečku, aby smrt přišla bezpochyby. Každý náboj se totiž počítá. 

Obě strany zažívají muka. Oběti ze strachu o svůj život a vojáci z šíleného rozkazu, který mají vykonat. Někteří totiž s vražděním neměli vůbec žádné zkušenosti. Šéf gestapa Kappler na tento zádrhel myslel a společně s lidmi na popravu se vezly také lahve koňaku. 

Ten vojáci pili po litrech, aby se nezhroutili a byli schopni vykonat svůj šílený úkol. Ardeatinské jeskyně se tak proměnily v místo, které bude navždy spojené s největším nacistickým masakrem spáchaným na italském obyvatelstvu. 

Smrad z mrtvol odhalil původně ututlané nacistické tajemství. Vstup do jeskyně byl odstřelen, ale zápach tento hrůzný čin nakonec odhalil. Priebke však na konci války utíká do bezpečí, kde ho čeká úspěšný a klidný život. 

Bez lítosti

Díky vatikánskému pasu se mu podaří utéct do Argentiny, kde se postupně vypracuje na velmi úspěšného hoteliéra. Úspěch jeho druhého života v Jižní Americe je podtrhnut faktem, že se v jednom horském středisku stane ředitelem německé školy. 

Takto se mu daří žít dlouhých padesát let, až je nakonec dopaden reportéry a policií v roce 1994 a o dva roky později stane před italským soudem. Priebkemu je v té době již 84. Už v roce 1948  byl bez jeho přítomnosti vysloven první rozsudek 15 let odnětí svobody. Ten si vyslechl znovu v roce 1997. Veřejnost však projevila obrovskou nespokojenost. O rok později soud svůj rozsudek zpřísní na doživotí, které si kvůli podlomenému zdraví odsedí v domácím vězení v Římě. 

Sám Priebke nikdy neprojevil ani špetku lítosti. Jeho slova mluví za vše. „Ardeanské jeskyně byly pro Židy strašné, pro mne to však byla maličkost, která se ztratila ve všem dalším - bombardování Drážďan, Hirošimě, mých mrtvých přátelích, prohrané válce. Byl jsem voják a nikdy jsem nemyslel, že to byl zločin.”

Priebke se dožil neuvěřitelných sta let a na jeho narozeniny se pod okny sešel dav členů židovských organizací a dalších naštvaných demonstrantů. K narozeninám se mu četl seznam jmen všech obětí tohoto šíleného masakru. Erich Priebke umírá 11. října 2013 v Římě. Jeho popel byl rozprášen v Argentině.