Nejdéle sloužící premiér a tvář normalizace. Lubomír Štrougal měl rád společnost kulturní smetánky

Ladislav Štrougal byl jednou z nejvýraznějších tváří komunistické normalizace
18.09.2020 - 07:00  

Lubomír Štrougal byl jednou z nejvýraznějších politických postav minulého režimu. Dodnes drží rekord jako nejdélé sloužící premiér a jeho cesta na nejvyšší post byla provázena intrikami a velmi dobře budovanými kontakty. Zároveň patřil v KSČ za jednoho z nejhlasitějších reformátorů. Co víme o osudu Lubomír Štrougala? 

 

Lubomír Štrougal za minulého režimu platil za relativně populární postavu komunistického režimu. Když se ocitl na vrcholu, držel si velmi blízko populární postavy československé kultury. Pravidelně navštěvoval sportovní utkání a v jeho vile uvítal na několika večírcích třeba i herečku Jiřinu Bohdalovou či Dagmar Veškrnovou. Z ideologického hlediska se jednalo o reformátora, ale to až v době, kdy v Sovětském svazu začal otáčet kormidlem Michail Gorbačov. On sám však stojí za velkými restrikcemi právě z dob normalizace. Jaká byla Štrougalova cesta na vrchol a co pro úspěch musel udělat? 

Dobré kontakty

Lubomír Štrougal pocházel z levicově orientované rodiny. Jeho otec jako zaměstnanec cementárny byl u založení organizace KSČ ve Veselí nad Lužnicí. Během druhé světové války byl vězněn kvůli odbojové činnosti a zahynul v důsledku bombardování berlínské věznice Plotzensee. 

Po vystudování Právnické fakulty UK v Praze se již od roku 1948 angažoval právě v KSČ. O tom, že se politika stane jeho zdroj obživy, bylo jasné velmi brzy. Jeho vliv rostl a na konci padesátých let straně sloužil jako vedoucí tajemník KSČ pro Českobudějovický kraj. V roce 1958 byl zvolen do Ústředního výboru KSČ a pomalu vyhlížel další kariérní postup. 

Lubomír Štrougal (19.října, 1924) je bývalý komunistický politik, ministr zemědělství a ministr vnitra a pozdější československý premiér v letech 1970–1988. 

Nejdříve se představil po dobu dvou let jako ministr zemědělství a následně přichází zcela zásadní funkce, která pravděpodobně pomohla Štrougalovi získat významné kontakty. Být čtyři roky ministr vnitra totiž znamená opravdu hodně. V rámci tajných služeb a bezpečnostních služeb tak Štrougal upevňuje svou moc. Sám byl velmi aktivní, když byl zatčen jeho předchůdce Rudolf Barák. Známá je také inscenovaná kauza ohledně nalezených nacistických dokumentů v Černém jezeře na Šumavě. 

Okupace

Zajímavým detailem, který odhaluje Štrougalovu politicky ohebnou páteř, bylo rozdělování moci po okupaci v roce 1968. Nejdříve jako místopředseda řídil vládu v nepřítomnosti Oldřicha Černíka, který musel vyjednávat v Moskvě. V této době se odmítl účastnit zrádcovské vlády sestavené Aloisem Indrou a Štrougal se profiloval jako hlasitý odpůrce sovětské “pomoci”.

Když se však do čela KSČ usadil Gustav Husák, tak Štrougal obrátil a přijal nabídnuté místo ve vedení strany. Hlasitý odpor byl umlčen stejně jako okupovaný národ. Sám se tak stal jednou z nejdůležitějších postav nastupující normalizace, která skrze cenzuru a útlak Státní bezpečnosti měla v zemi navodit klid a nesvobodu. 

Normalizace

Štrougal se dostal na vrchol. Od roku 1968 byl dvacet let v tom nejužším vedení KSČ a z toho osmnáct let působil jako premiér. Je tak zcela pochopitelné, že následný ideologický vývoj vedený Gustavem Husákem je přímo spojován také se Štrougalem. Normalizace má tak dvě výrazné politické tváře. 

Štrougal však nebyl vždy jen šedou mocnou postavou na politické scéně. Kolem jeho osoby vznikaly velmi odvážné fámy. Ta nejznámější hovoří o nemanželském poměru se zpěvačkou Helenou Vondráčkovou. O tom, že se rád obklopoval přízní populárních osobností kulturní scény, dokládá také krátký dokument Jakuba Wagnera. Ten v rodinném archivu našel videozáznam z návštěvy na večírku ve vile Lubomír Štrougala, kde můžeme vidět velmi dobře naladěnou Jiřinu Bohdalovou, Dagmar Veškrnovou či Jiřího Krampola. 

Nejde tak ani dehonestovat zmíněné kulturní osobnosti, ale je dobré pro úplnost představit příběh jednoho z nejvýraznějších architektů normalizace, která zcela zásadně poznamenala svobodu kulturního vyjadřování v Československu. 

Štrougal také velmi rychle pochopil, že nástup Michaila Gorbačova a jeho snaha o reformaci socialismu se bude dotýkat celého východního bloku. Přistoupil tak na tuto hru a stal se nejhlasitějších reformátorem ve strukturách KSČ. Jeho pokusy nebyly vyslyšeny a v roce 1988 byl nucen svoji funkci opustit. 

Po listopadových událostech v roce 1989 se ještě pokusil kandidovat na pozici generálního tajemníka KSČ, ale bez úspěchu. Sám tehdy prohlásil, že by stejně po zvolení složil funkci, protože jen plnil přání svých stranických kolegů. Dnes je Lubomír Štrougalovi 95 let a v současnosti žije v ústraní na samotě na Jizerce. 

KAM DÁL: Osudové momenty prezidenta Edvarda Beneše: Mnichov, odsun Němců a otevřené dveře komunismu

 


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru