Největší důlní neštěstí v Evropě. V Březových Horách u Příbrami se odehrála hornická tragédie

Dobová ilustrace zachycující záchrannou akci
Zobrazit fotogalerii (2)
24.04.2020 - 11:00  

Jednalo se o místo, odkud se těžilo 97 % stříbra v celé rakousko-uherské monarchii. V Březových Horách se mohli chlubit pěti hlubinnými doly, které se staly hlavním producentem stříbra v Evropě. Sláva je však poskvrněna největším důlním neštěstím v naší historii.

Nelítostný požár z neopatrnosti. Tak by se dala definovat příčina tragédie, která byla však dlouho nejasná a nevysvětlitelná. Stačil jeden neuhašený odhozený knot z lampy, který spadl do dřevěných odřezků, aby o život přišlo 319 horníků a zůstalo po nich 286 vdov a 961 sirotků. O tom, co se vlastně stalo, byli zodpovědní havíři schopni mlčet jen čtrnáct dní…

Jak se to stalo?

Dlouho nebylo jasné, jaká byla příčina celého neštěstí. Až 13. června 1892 – tedy čtrnáct dní po neštěstí – přišel havíř Václav Havelka na okresní soud v Příbrami, aby prozradil, co stálo za masivním požárem v dole Marie.

31. května 1892 těsně před polednem odcházeli Emanuel Kříž, Alois Nosek, Jan Kadlec a Václav Havelka ke stoupajícímu stroji, aby se vrátili na povrch ze své ranní směny. V hloubce 955 metrů na 29. důlním patře Křížovi dohoříval knot v kahanu.

Před nástupem na stroj se ho rozhodl vyměnit, což znamenalo tragickou chybu, byť jen dodržoval předpisy, protože se na stroj bez světla vstoupit nemohlo. Doutnající knot odhodil a ten se propadl sýpkou do sklípku, kde údajně ještě krátce doutnal. Všichni zároveň asi 15 minut monitorovali, zda nevznikne požár, ale nestalo se, tak s čistým svědomím odešli.

Jak se z doutnajícího kahanu stal děsivý požár? Ve sklípku totiž byly dřevěné třísky napuštěné olejem. Kouře z požáru si všimli až v půl druhé odpoledne horníci na 27. patře a ve 29. patře už byly vidět plameny. Ředitelství dolu tak bylo informováno o požáru.

Poslušně hlásím

Hornické muzeum Příbram se z té doby může pochlubit originálním lístkem, kam šéf dolu Marie Hugo Grogler napsal na ředitelství: „Poslušně hlásím, že na 29. obzoru Mariánského dolu vypukl požár a pravděpodobně také výdřeva dole jest zachvácena.”

Oheň se v té chvíli šířil nezadržitelnou rychlostí stejně jako jedovaté plyny, které mířily z dolu Marie do podzemí dolu Císaře Františka Josefa I. a dolu Vojtěch. Šéf dolu Grogler se rozhodl plameny uhasit vodou z hydrantů a z požárních stříkaček. Podzemí se však zaplňovalo kouřem, což byla další smrtící rána pro mnoho horníků v dole.

Smutná shoda náhod nepřispěla tím, že v dole byla stejná teplota jako na povrchu, tedy kolem 25 stupňů. Cirkulace vzduchu byla skoro nemožná. Kolem páté hodiny se žádný horník nehlásil u zdvižených klecí, protože ti, co do té doby zůstali v dole, zemřeli. V sedm večer se zastavily záchranné práce i na dole Anna, kam doputoval kouř a oheň jako poslední.

Jenom klobouky

Během záchranné akce byly k vidění drsné výjevy. Výtahové šachty přijížděly často prázdné jen od krve či s prázdnými dřeváky či klobouky, jak horníci padali omámeni kouřem do šachty a na klece.

Když byla těla horníků vyskládána na povrchu, většina z nich byla křečovitě zkroucena a napuchlá. V šachtách visely části lidských těl a největší hrůza byla k vidění na dně šachet, kam padala lidská těla.

Mnoho horníků nebylo možné identifikovat, jen pouze podle jejich osobních předmětů. Poslední lidské tělo z 319 mrtvých se našlo až 22 září. Horníci, kteří byli za požár zodpovědní, dostali trest odnětí svobody. Emanuel Kříž 3 roky, Jan Kadlec 2 roky, Václav Havelka 18 měsíců, Alois Nosek dostal tři měsíce těžkého žaláře.

KAM DÁL: Když komunisté mučili hokejové reprezentanty. Místo obhajoby titulu je čekalo vězení