Největší ostuda českého národa. Svoje válečné hrdiny jsme zavřeli do lágrů

Českoslovenští piloti ve službách RAF
Zobrazit fotogalerii (3)
03.02.2020 - 07:00  

Komunistická totalita nemohla připustit, aby její neomezenou moc ohrožovala skupina válečných hrdinů, kteří rozhodně nesdíleli ideály socialismu. Země, která byla Mnichovskou dohodou připravena o válečnou konfrontaci, se tak mohla pochlubit opravdu jen hrstkou odvážných, kteří v boji proti Hitlerovi nasazovali životy. Tím větší je ostuda, co letce, odbojáře či parašutisty čekalo po roce 1948.

Když se 13. srpna 1945 vraceli českoslovenští letci do vlasti, na ruzyňském letišti je vítaly tisícovky nadšených občanů. Těm se hrdinové předvedli v plné parádě. Piloti 310., 312. a 313. československé stíhací perutě Royal Air Force přistáli v 54 zbrusu nových stíhačkách Spitfire. 

S odstupem někteří popisovali, jak těžké to bylo, protože kyslíkovou masku měli plnou slz. Po šesti letech boje na život a na smrt mohli vidět ze svého kokpitu Pražský hrad, Karlův most a tisíce lidí, kteří je srdečně přivítali na Ruzyni. 

Nepohodlní už před návratem

O tom, že politické nitky vedou do Sovětského svazu, bylo jasné už před návratem našich hrdinů. Zdlouhavý proces tří měsíců, kdy se řešily nesmyslné byrokratické průtahy, aby se přítomnost letců z Británie co nejvíce prodloužila, hovoří za vše. 

Příslušníků RAF z Československa bylo celkem 1 602 a po válce se jich 444 zapojilo do obnovené armády. Nejdříve byla jejich pozice privilegovaná a v rámci vojenského letectva, ale také civilních aerolinií byla jejich důležitost nenahraditelná. 

Postupně se však politická situace čím dál tím víc stáčela proti čemukoli, co mělo pachuť západního světa. Prvním signálem byl nepodařený komunistický komplot vytvořený na odbojáře Jana Smudka. Ten se po válce začal politicky angažovat a tvrdě vystupoval proti KSČ. Ten byl označen za reakcionáře, který v undergroundových podmínkách tvoří nový odboj. V roce 1947 byl zatčen a očerněn v médiích. 

Tehdy ještě jejich plán nevyšel. Smudek byl propuštěn a velmi rychle si uvědomil, že v Československu není pro člověka s jeho náturou a životopisem bezpečno. Během únorového převratu v roce 1948 utekl za hranice a vrátil se až po revoluci. 

Británie domovem

Hned několik dalších letců si uvědomilo stejný tlak a hrozbu, která může znamenat opravdu nepříjemná léta v žalářích. Velká Británie se tak po naivní vlně nadšení ze svobody v poválečném Československu stala znovu domovem letců, kteří riskovali svoje životy pro dobro celého světa. 

Vítězný únor znamenal potvrzení všech obav. Čistky začaly velmi rychle. Na konci února byl postaven mimo službu divizní generál Karel Janoušek, který byl za druhé světové války fakticky velitelem čs. letectva ve Velké Británii. 

Další šokující událostí byla údajná sebevražda podplukovníka Václava Martínka, který byl předtím vyhozen ze své kanceláře na velitelství letectva 2. vojenské oblasti. Jako tvrdý odpůrce KSČ byl za své přesvědčení ještě před únorem trestně stíhán za protistátní činnost. Po vítězném únoru v roce 1948 bylo velmi nebezpečné opouštět Československo, takže kdo se o to pokusil, riskoval svůj život. 

Podobně tomu bylo v případu majora Viktora Kašlíka, který byl na konci roku 1948 propuštěn do civilu. Nejprve se mu povedlo poslat svoji britskou manželku a dvě děti do Velké Británie a jemu samotnému se útěk povedl až napodruhé.

Slzy v očích

Při hlubším pohledu na události po únoru roku 1948 se neubráníte silným emocím. Hrdinové, kteří by si zasloužili ocenění, získali od nového režimu tvrdé údery podpořené nesmyslnou propagandou. Po útěku Václava Kašlíka bylo zatčeno až 18 lidí, kteří mu byli blízcí, aby je následně nový totalitní režim označil za protistátní skupinu, kterou podle nich hrdina druhé světové války zorganizoval a vytvořil. 

Už zmiňovaný generál Karel Janoušek se také pokoušel utéct za hranice, ale měl velkou smůlu. Přechod přes hranice totiž zprostředkoval placený agent provokatér OBZ. Společně s plukovníkem  Vlatimilem Chrástkem a podplukovníkem Janem Štěpánem byli Vrchním vojenským soudem v Praze posláni na 18 let do vězení. 

Desítky bývalých pilotů čekal podobný osud. Ze 444 členů RAF v poválečných vojenských strukturách se komunistům povedlo jejich počet snížit na 13. Podobně tomu bylo i u aerolinií. Letci byli posláni do vazby, vězení či pracovních táborů. 

Pravděpodobně nejznámější oběti této šílené čistky ve vlastních řadách máme spojené s Františkem Fajtlem, který o svých zkušenostech psal hlavně v knize Sestřelen!, a také Josef Bryks, který byl legendou na základě pokusů o útěk z nacistického zajetí. Zemřel však po nelidském zacházení v Jáchymově, kde pracoval v uranových dolech. 

Fakt, že byli piloti, odbojáři a jiní hrdinové zavíráni do stejných cel jako nacističtí kolaboranti, konfidenti nebo přímo příslušníci nepřátelských jednotek, je k neuvěření. Pravého očištění svého jména se dočkali až po sametové revoluci. Dodnes se jedná o jednu z největších ostud, kterou Češi provedli Čechům a hlavně svým hrdinům.