Největší vězeňská vzpoura v Leopoldově. Vůdce vzbouřenců Tibor Polgári chtěl na střeše upálit rukojmí

Tibor Polgári je dodnes vnímán jako žijící legenda mezi vězni. Odpykává si trest doživotí za podíl na vraždě tří dozorců z roku 1991
 

Sametová revoluce v roce 1989 dala naději i odsouzeným vězňům v tehdejším Československu. S nástupem nového prezidenta se za mřížemi očekávala masivní amnestie, ke které nakonec doopravdy došlo. Ve věznici Leopoldov však i přesto vypukla vzpoura, která nemá v našich dějinách obdoby. 

Byl to jeden z prvních kroků, který Václav Havel v úřadu prezidenta učinil. Amnestie na Nový rok 1990 znamenala svobodu pro více jak 12 tisíc vězňů z tehdy 22 tisíc osob, které si odpykávaly tresty po celém Československu. Opustit svoji celu však nemohli lidé odsouzení za vraždu, znásilnění, loupeže a další trestné činy. 

Leopoldov byl plný těch, kteří se na svobodu nepodívali ani po Havlově amnestii. Několik hladovek a menších konfliktů bylo potlačeno už po Novém roce, ale to, co se odehrálo 15. března 1990, se absolutně vymykalo běžné praxi. Českoslovenko tehdy na 14 dní zažilo největší vězeňskou vzpouru historie. 

Vše začalo hladovkou

15. března 1990 vyhlásilo 217 vězňů hladovku a následně se jim podařilo vytlačit násilím dozorce z ubytovacích prostor. Všeobecně napjatá atmosféra a pocit ukřivděnosti znamenal, že se k těmto vzbouřencům postupně přidali další vězni. Zdánlivá anarchie se rozpoutala v hlavní budově a vězni měli přístup do skladů, dílen, ale také jídelny. 

Novým ředitelem věznice se jmenoval vůdce vzpoury Tibor Polgári. Z oněch 217 vězňů se ke vzpouře přidalo téměř dalších 1 000 mužů. 150 vězňů však odmítlo se na tomto šílenství podílet, a tak je nové “vedení” izolovalo jako rukojmí. 

Bezpečnostní složky během prvních dní pouze přihlížely rabování a tomu, jak se celá věznice kompletně demoluje. Iniciátoři vzpoury se ubytovali na střeše věznice. Ze zdejších zásob si vytvořili slušný arzenál bodných a ostrých zbraní včetně jednoho plamenometu a zápalných lahví. Vše bylo nakonec potlačeno… 

Vyjednávání? 

Až po čtrnácti dnech, tedy 28. března, se bezpečnostní složky daly do akce. Velitel útoku nejdříve zvolil cestu vyjednávání, což bylo z jeho strany naivní, protože Tibor Polgári a jeho kumpáni vyjednávat rozhodně nechtěli. 

Apokalypsa, kterou ve věznici Leopoldov rozpoutali, jim zcela vyhovovala. Nakonec byl tedy proveden tvrdý zásah, během kterého musela pomáhat armáda. Celkem zde bylo povoláno téměř 3 000 mužů z různých složek. 

Problém tkvěl v tom, že souboj se odehrával ve stylu muž proti muži. Vězni měli boxery, mačety, ostré tyče, dýky a zápalné lahve. Útok trval přes dvě a půl hodiny, než byla věznice v rukou bezpečnostních složek. Výsledkem bylo 11 zraněných ze strany policie a vojska a 29 zraněných vězňů včetně jednoho mrtvého, kterému vybuchla zápalná láhev v ruce. 

Politici a novináři označili tento útok za extrémně brutální, což vybalancovaly většinou pochvalné reakce v zahraničních médiích, které bezpečnostní složky chválily za skvělý a příkladný postup. Dokonce došlo k odvolání velitele zásahu. 

Tibor Polgári

Vysoké tresty pro hlavní iniciátory vězeňské vzpoury zastínila událost z 23. listopadu roku 1991, kdy se na stejném místě pokusil se skupinou jiných vězňů o útěk znovu Tibor Polgári, který byl původně uvězněn za trestnou činnost a vydírání. Během této akce byli zabiti 3 dozorci a útěkáře dopadli jen o 20 hodin později. Polgári byl nakonec odsouzen na doživotí a dodnes je mezi vězni pokládán za legendu. 

Zdroje: Česká televize, Den, kdy...

KAM DÁL: Podivná smrt Klementa Gottwalda. Otrava na pohřbu Stalina, nebo neléčený syfilis?