Neklidná smrt neklidného prezidenta. Beneš trpěl několik let nesnesitelnými bolestmi hlavy

Edvard Beneš zemřel 3. září 1948, několik měsíců po své abdikaci v červnu téhož roku
 

Se smrtí prezidenta Edvarda Beneše zemřela definitivně šance udržet v Československu alespoň malý záblesk demokratické naděje. Muž, který se v důležité ústavní roli ocitl v nejtěžších chvílích naší samostatné historie, zemřel tři měsíce po únorovém revolučním převratu komunistické strany. Jeho zdravotní stav byl však velmi komplikovaný již několik let. Jak Beneš zemřel a s jakými zdravotními problémy se potýkal již od druhé světové války? 

Zdraví prezidenta je velmi aktuální téma. V souvislosti se současným prezidentem Milošem Zemanem se tak pochopitelně hodí připomenout pár příkladů z minulosti. Jedním z těch nejkomplikovanějších a co se týče zdraví nejpodobnějším příkladem je odcházení prezidenta Edvarda Beneše. 

Pokud se však pokoušíme srovnat povolební události v roce 2021 a funkci prezidenta, jen těžko se vážnost situace přibližuje tomu, co Edvard Beneš zažíval v roce 1948. Bylo právě únorové podepsání demise demokratických ministrů ústavním aktem, který by mohl být ze zdravotních důvodů prezidenta Beneše napadnutelné? 

Bez spekulací

Zpětně přepsat dějiny nelze, i když možná sportovní komentátor Robert Záruba by nesouhlasil. Když se však vrátíme ke zdravotním lapáliím prezidenta Edvarda Beneše, zjistíme, že byly vážné ještě několik let před únorem 1948, kdy tento významný československý politik udělal definitivní tečku za svou bohatou kariérou, kterou by mu nepřál ani největší nepřítel. 

S T. G. Masarykem se mu podařilo osamostatnit Československo bez jediného výstřelu, svou diplomatickou hrou přišel v Mnichovské dohodě o významné území vybudované republiky, až se nakonec stal exilovým hrdinou, který po válce nekompromisně vyhnal německé občany ze země a v únoru 1948 neodolal tlaku Sovětského svazu, kterému otevřel dveře. 

Velmi stručný a povrchní popis dějinného odkazu prezidenta v rozbouřené době nabízí ještě jedno hledisko, jež v jeho posledních letech mohlo hrát zcela zásadní roli. Byl vlastně Edvard Beneš schopný řídit republiku ve své ústavní funkci? 

Zdravotní problémy

Prezidentent Edvard Beneš dlouhodobě trpěl Ménierovou nemocí a těžkými migrénami. O tom, že nečekané závratě, nevolnosti, bolesti hlavy a poruchy sluchu u něj probíhaly z důvodu těžkého přepracování, není pochyb. Ať si o činech Beneše a jejich důsledcích myslíte své, líným rozhodně nebyl. 

Už v roce 1943 v Anglii, kde zakládal exilovou vládu, musel řešit krvácení do mozku. O rok později zase cévní mozkovou příhodu, která se vrátila v květnu roku 1945. Když ho ve stejném roce navštívil předseda Národních socialistů Petr Zenkl, byl jeho fyzickým i psychickým stavem šokován. Po mrtvici v roce 1947 musel být Beneš pod neustálým zdravotním dohledem. V těchto momentech dějin však graduje nátlak na demokratické principy Československa a i opoziční politici stále a naivně věří, že proti Gottwaldovi a jeho KSČ mají trumf v podobě prezidenta. 

V roce 1948 se jeho zdravotní stav rapidně zhoršoval. Musel chodit o holi a bolesti hlavy se staly nesnesitelné. V únoru téhož roku se zlomený a na smrt nemocný prezident ocitl v jedné z nejdůležitějších rolí své kariéry. Ta totiž oficiálně potvrdila příklon naší politické moci ke Stalinově Sovětskému svazu. Když mu na Pražský hrad přinesli demokratičtí ministři Gottwaldovy vlády demise, očekávali, že hladového premiéra dostanou do úzkých. Slibovali si předčasné volby a úřednickou vládu. Edvard Beneš ovšem demise ministrů podepsal a přijal. 

Tím pádem si Klement Gottwald mohl na zbývající místa ve vládě dosadit libovolná jména. Policejní aparát už v té době byl zcela v moci KSČ, a tak nic nestálo v cestě tzv. Vítěznému únoru v roce 1948. Zpětně je však nutné dodat, že tak bylo učiněno v době, kdy Edvard Beneš byl na hraně kompetentnosti a je dodnes otázkou, zda by se stejně zachoval ve chvíli, kdy by byl fyzicky i psychicky v pořádku. 

Abdikace a smrt

Edvard Beneš se však nevyhnutelnému nakonec pokusil postavit ještě v červnu roku 1948, kdy se rozhodl nepodepsat novou československou ústavu, která oficiálně zcela změnila demokratické poměry v zemi. Marný pokus byl i v souvislosti se zhoršujícím se zdravotním stavem definitivně ukončen v 7. června 1948, kdy Edvard Beneš na svou funkci abdikoval. 

Už 3. září nakonec prezident Edvard Beneš umírá na svém sídle v Sezimově Ústí, kde v přilehlém parku jeho obydlí leží pohřben se svou ženou Hanou Benešovou. Jeho poslední měsíce života v aktivní politické roli dokonale shrnul novinář Ferdinand Peroutka, který napsal:  „Tento muž potřeboval klid, aby zápolil se svou nemocí. Místo toho se ocitl uprostřed tragédie.“ Věta z roku 1948 by bezpochyby mohla fungovat jako výstižný tweet i v roce 2021. 

Zdroj: irozhlas, Česká televize, Historie cs

KAM DÁL: Falešná zpráva o smrti vynálezce dynamitu. Nobelova cena vznikla úplnou náhodou