Otec vlasti a povolené židovské pogromy. Karel IV. byl jiný v Česku než v Německu

Karel IV. je považován za nejschopnějšího panovníka, jakého kdy tato země měla
 

Zcela pochopitelně ho vnímáme především jako "otce vlasti". Muže, který chtěl z Prahy udělat kulturní i obchodní centrum Evropy. Díky jeho politice a vizím zde máme univerzitu, most, hrad a mnoho dalších památek, které formují naši národní hrdost. Karel IV. dokonce zvítězil v soutěži o největšího Čecha. Zcela jiný pohled na něj však mají v sousedním Německu, a to hlavně kvůli šílenému pogromu na Židech… 

 

Moudrost, kulturnost a hlavně obrovská moc. Karel IV. je v našich dějinách opravdu na vrcholu “potravinového” žebříčku. Ctíme jeho odkaz a s otevřenými ústy sledujeme mapu Českých zemí v době, kdy seděl na trůnu právě on. Kromě toho, že zde položil kořeny vzdělávání, ale také kulturního dědictví, jeho vláda zasahovala i za naše hranice. Tam se ovšem pověst dokonalého panovníka lehce hroutí. Asi největší skvrnou na jeho pověsti jsou události z roku 1349, které se odehrály v Norimberku. 

Pogrom židů

Židé to v historii lidstva neměli nikdy jednoduché. Možná však napadne jen málokoho, že právě Karel IV. odsoudil svými činy hned několik set židů na smrt. Asi nejkrvavější pogrom, který má “otec vlasti” na svědomí, se vztahuje k událostem v Norimberku roku 1349. Židovské ghetto bylo tehdy v samém centru města a místní občané hledali cestu, jak se jich zbavit. Lukrativní pozemky, nemovitosti, ale také likvidace těm, kterým dlužili, to všechno bylo tehdy v plánu.

Požehnání však musel vyslovit právě král, protože podle zákona byli židé právě jeho majetek. Celé vyjednávání mezi norimberskou městskou radou zastupovanou Ulrichem Stromerem a Karlem IV. trvalo téměř dva roky. Panovník si chtěl hlavně vyjednat podmínky, za které může židovskou obec v Norimberku obětovat. 

Výsledná rezoluce byla opravdu krutá. Karel IV. slíbil občanům Norimberku beztrestnost, když bude ublíženo židům a jejich majetku. Tím v podstatě rozpoutal legitimní a zákonem podporovaný pogrom. 

Norimberské běsnění

Neblahé události se tak odehrály 5. a 6. prosince v roce 1349. Během těchto dní bylo zabito 562 židů. Někteří z nich uhořeli ve svých domech. Celkem se jednalo o třetinu z židovské komunity v Norimberku. Ostatní museli opustit město a jejich majetek propadl do rukou občanů a města. 

Pokud se tak někdy vydáte na tradiční vánoční trhy, jistě půjdete i na proslavená místa, jakými jsou Hauptmarkt a Obstmarkt. Právě zde leželo jádro zdejšího ghetta. Karel IV. zde následně nechal vystavět základy budoucí katedrály Frauenkirchen k vystavování říšských klenotů. Na děsivé události, které se odehrály s požehnáním Karla IV., upomíná bronzová židovská hvězda zasazená v podlaze ve východním chóru katedrály. Smutným paradoxem je také přítomnost jeho sochy přímo na průčelí nádherné stavby. 

Samotnému panovníkovi propadly do vlastnictví tři nejlepší domy, kterými údajně splatil dluh braniborskému knížeti. Pogrom židů je tak jedním z důvodů, proč Němci Karla IV. nevnímají tak ikonicky jako Češi. Jeho aktivní účast na likvidaci a zároveň finanční prospěch z celé akce pro jeho odkaz ve zdejší kultuře pochopitelně nemůže fungovat pozitivně. 

Nebylo to však ojedinělé. Podobně se zachoval Karel IV. také ve Frankfurtu nad Mohanem a podobně se zachoval v roce 1350, kdy sám omlouval vraždění židů v Chebu. Historická nesmrtelnost má tak vždy dvě strany mince a vnímat “otce vlasti” jen v pozitivním hledisku by bylo poněkud tendenční. Právě jeho vztah k židovskému obyvatelstvu je jedním z dílků nepopulárního odkazu, který žije především v Německu.

KAM DÁL: Historická chvíle Prahy. Otevření zoologické zahrady si vysnil první ředitel už ve svých devatenácti letech