Padouch a liška ryšavá. Zikmund Lucemburský je vnímán jako nepřítel vlastního národa

Zikmund Lucemburský byl posledním Lucemburkem v rodinné linii
12.08.2020 - 16:00  

Jedná se pravděpodobně o jednu z nejrozporuplnějších postav naší historie. Zikmund Lucemburský má však nálepku negativního panovníka mnohdy neprávem. On sám totiž patřil mezi nejúspěšnější evropské státníky své doby. Jednalo se opravdu o tzv. “lišku ryšavou?”

Polopravdy a mýty. Zikmund Lucemburský už bude mít věčně na talíři, že je to zrádce Mistra Jana Husa a nepřítel husitů, s kterými se pustil do válečného boje. Paradoxně se však jednalo o schopného panovníka, který je mezi zahraničními historiky vnímán spíše jako jeden z posledních úspěšných středověkých králů. Jaká pozitiva jsme v kontextu Zikmunda vynechali a máme tendenci je přehlížet?

Narozen do nelehké doby

Zikmund Lucemburský se narodil v roce 1368 jako syn Karla IV. a Elišky Pomořanské. Byl o sedm let mladší než jeho bratr Václav IV., který po smrti otce převzal jeho vybudované impérium. Není jisté, jestli se narodil v německém Norimberku, či přímo v Praze. Svou slavnou přezdívku “liška ryšavá” však získal už v dětství, kvůli svým ryšavým vlasům.

Český lid Zikmunda Lucembruského vnímal negativně hlavně podílem na upálení Mistra Jana Husa a s ohledem na popravu hejtmana Jana Roháče z Dubé.

Politického souboje o trůny se účastnil od svých osmi let, kdy byl nucen se zasnoubit s Marií, nejstarší přeživší dcerou polského a uherského krále Ludvíka I. Už od deseti let byl vyslán na uherský trůn, kde se silně s místním prostředím identifikoval.

Když mu bylo třináct let, tak ho jeho starší bratr Václav IV. poslal do polského Krakova, aby si zde zvykl na místní poměry a naučil se řeč. V Polsku se však nakonec situace kolem trůnu vyvinula zcela jinak. Poláci odmítli spojení s Uhrami a za královnu byla korunována mladší sestra Marie - Hedvika. Už v roce 1385 si tak Zikmund prozřetelně vynutil sňatek s Marií, aby mohl usednout alespoň na uherský trůn, kde vydržel bránit svoji pozici dlouhých padesát let.

Spory s bratrem a konec života

Když v roce 1401 vypukla v Uhrách vzpoura, byl král dočasně uvězněn. Václav IV. tak následně Zikmundovi nabídl správu Čech. Ten se k tomuto úkolu postavil po svém. Začal zabírat královské hrady a kvůli odporu svého bratra ho nechal odvést do Vídně. V Čechách se mu nevedlo příliš dobře a musel použít vojsko, aby upevnil svoji pozici.

Stejně tak řešil v Uhrách situaci kolem nového zájemce o uherský trůn. Václav IV. mezitím uprchl z Vídně, ale následně se oba bratři usmířili. Do konce roku 1411 byl s bratrským souhlasem Zikmund korunován na římského krále. Nejtěžší úkoly však Zikmunda čekaly na území Čech, a to po smrti bratra Václava IV.

Jako dědic českého království se musel vypořádat s husity, proti kterým vyhlásil křížovou výpravu. Čechy vnímal jako kacířské, ale jeho pokus o dobytí Prahy se nepovedl. Prohrál na Vítkově proti Janu Žižkovi, ale i v bitvě pod Vyšehradem. I tak se nechal korunovat českým králem, protože měl ve své moci Pražský hrad. Po prohrané bitvě u Německého Brodu roku 1422 zemi opustil a snažil se v Čechách získat moc diplomatickou i vojenskou cestou.

Na základě jeho iniciativy proběhly dva důležité cirkevní konsily. Jeden v Kostnici, kde se řešilo papežské schizma, a následně v Basileji, kde měla být domyšlena reforma církve.

Husité později začali diplomatickým pokusům Zikmunda naslouchat a sdělili mu, že ho přijmou za krále, pokud on přijme jejich program, což bylo pro Zikmunda nepřijatelné. Až sedmnáct let po Václavově smrti se tak dočkal oficiálního přijetí, že právě on je český král. Tato příležitost se mu otevřela po bitvě u Lipan. Zikmund Lucemburský zemřel ve Znojmě 9. prosince 1437 na cestě do Uher. Po sobě nezanechal mužského následníka a jím vymřela linie Lucemburků.

KAM DÁL: První český pilot přistál v záhonu a na střeše. Taneční mistr Vydra a jeho lety balónem.