Parní lokomotivu si v žateckém cukrovaru hýčkali. Měla celou řadu předností

Mnoho let sloužila na vlečce žateckého cukrovaru průmyslová parní lokomotiva CS400
Zobrazit fotogalerii (7)
06.01.2020 - 12:00  

Realita se mění, vzpomínky zůstávají. Ještě v polovině 80. let 20. století, kdy byly jinde všechny parní lokomotivy dávno zrušeny a nahrazeny motorovými, používal někdejší žatecký cukrovar k provozu na své vlečce parní lokomotivu s označením CS 400. Její parametry totiž v daných podmínkách výborně vyhovovaly a dalece přesahovaly možnosti obdobně velkých motorových lokomotiv. Čím byla tak výjimečná?

Žatecký akciový cukrovar (Saazer Aktien-Rübenzuckerfabrik) byl založen roku 1871, v době velkého rozmachu průmyslu v českých zemích, provázeného současně i intenzivní výstavbou železničních tratí. V roce 1911 získala majoritní část akcií žateckého cukrovaru První česká akciová společnost pro rafinování cukru v Praze.

Cukrovarnický koncern zabezpečoval intenzivní rozvoj a modernizaci kmenového závodu v Žatci, přičemž k němu dokupoval i další objekty (například cukrovar v Krásném Dvoře). Po skončení I. světové války byla rekonstruována hlavní budova a bylo nakoupeno nové strojní zařízení. V průběhu řepných kampaní se do cukrovaru v Žatci svážela řepa ze širokého okolí; vedle hlavní produkce cukru se zde vyráběly i různé druhy melasového krmiva.

V době 2. světové války spravovala cukrovar německá cukrovarnická společnost. Později byl žatecký závod znárodněn jako součást České společnosti pro průmysl cukerní, následně se stal podřízenou jednotkou Lounských cukrovarů a v roce 1963 Severočeských cukrovarů. Po roce 1980 bylo zařízení dále průběžně modernizováno, do vybavení cukrovaru byly investovány velké prostředky. V roce 1994 vznikla ze státního podniku Cukrovary Žatec akciová společnost Severocukr, tvořená čtyřmi závody: Žatec, Doksany, Lovosice a Postoloprty.

Rychlý konec

Začátkem roku 1998 se začaly šířit zprávy, že žatecký cukrovar - i přes dobré hospodářské výsledky - bude možná zrušen. Tehdy byl již v majetku francouzské nadnárodní skupiny Union SDA Origny. Došlo ke sloučení společností Severocukr Žatec, Cukrovary BANOP, České cukrovary holding a Cukrovar České Meziříčí se společností Cukrovar a rafinérie cukru Dobrovice TTD.

Pro cukrovar v Žatci měl však tento krok likvidační následky: předpovědi se naplnily podle scénáře, který jsme v 90. letech mohli v naší zemi vidět tisíckrát: všichni zaměstnanci cukrovaru byli propuštěni, zanedlouho bylo rozřezáno nákladně pořízené moderní technologické vybavení a akciová společnost Severocukr byla v roce 2000 vymazána z obchodního rejstříku.

Provoz na vlečce cukrovaru

Žatecký cukrovar, ležící nedaleko nádraží, měl rozvětvenou vnitropodnikovou vlečku, na níž se v době jeho provozu každodenně posunovalo se železničními vozy. Na jednu část vlečky bylo možné se dostat pouze přes malou točnu, neboť koleje zde pokračovaly v pravém úhlu ke koleji příjezdové, což představovalo určitý omezující faktor. Ještě v polovině 80. let se zde používala parní lokomotiva z produkce ČKD Praha, typu 1435 CS400.

Na svou dobu moderní tříspřežní stroj měl vynikající parametry - velký výkon, výkonné brzdy, obrovskou akceleraci a tažnou sílu i nevelkou spotřebu paliva (tj. uhlí a vody). I v jiných průmyslových závodech se tyto typizované posunovací lokomotivy těšily u personálu velké oblibě. Případné nasazení motorových lokomotiv na stejnou práci by v cukrovaru Žatec znamenalo výrazné zpomalení, protože s ohledem na rozměry tamější točny by přicházely v úvahu pouze typy T 211.0 (701), T 212.1 (703) nebo T 334.0 (710), jejichž výkon a akcelerace se s výkonem „cépéčka“ nedaly srovnávat.

Průmyslové parní lokomotivy z ČKD
Typizovaná řada poválečných parních lokomotiv, určených pro provoz v průmyslových závodech, byla jednou z úspěšných kapitol v historii lokomotivky ČKD Praha. Za použití co největšího počtu shodných dílů se v průběhu 50. let minulého století stavěly lokomotivy dvou- až pětinápravové, s výkonem od 200 do 1000 koní, které zastaly veškeré úkony, spojené s posunovací službou ve velkých podnicích.

Díky iniciativě mnoha spolků železničních nadšenců bylo několik těchto zajímavých strojů, které po většinu doby své existence zůstávaly skryty zrakům veřejnosti, dochováno pro muzejní účely. A to je samozřejmě skvělé!