Poprava vraha židů Eichmanna přinesla v Jeruzalémě rozčarování. Z monstra se stal obyčejný úředník

Adolf Eichmann byl unesen izraelskou tajnou službou Mosad z Buenos Aires do Jeruzaléma, kde stanul před soudem
 

Proces s nacistickým zločincem Adolfem Eichmannem měl ukázat zlo v krystalické podobě. Eichmanna našla a unesla izraelská tajná služba Mosad z Jižní Ameriky a chystal se soud. Od konce války v té době ale uplynulo už 17 let a místo monstra však na lavici obžalovaných usedl obyčejný úředník, který se snažil shodit vinu na systém. Přesto jeho poslední slova před popravou všechny opařila: „Ať žije Německo!” vykřikl muž před kamerami.

1. června 1962 se Židé dočkali své nedokonalé pomsty za válečné zločiny. Nacistický funkcionář a jeden z hlavních organizátorů holocaustu Adolf Eichmann byl unesen z Jižní Ameriky, aby se postavil čelem spravedlivému procesu ve státu Izrael. Eichmann se měl stát čertem, ztělesněným zlem, ale samotný proces ukázal, že nacistický válečný zločinec je na první pohled jen "neškodný" úředník. 

Adolf Eichmann nakonec skončil dle očekávání na šibenici, ale 17 let po konci druhé světové války se jen potvrdilo, že proti ideologii zla v podstatě nelze bojovat. Kdo by čekal slzy a omluvy, byl by zklamán. Přesně před 59 lety byl tento německý nacistický důstojník popraven s hrdým zvoláním „Ať žije Německo!"

Nejhumánnější způsob

Nálepku jednoho ze strůjců konečného řešení židovské otázky nemá náhodou. Adolf Eichmann dostal od Reinharda Heydricha jasný úkol. Vystěhovat Židy z jejich domovů a nakonec je všechny co nejefektivněji zlikvidovat. Sám Eichmann paradoxně nesnesl pohled na krev a jak v samotném procesu potvrdil, nenáviděl brutalitu vykonanou na lidech. V roce 1941 dospěl k závěru, že nejhumánnější způsob, jak masově vraždit, spočívá ve využívání plynových komor. To vše potvrzuje také v samotném procesu při obhajobě. K tomu však dodal, jak lituje, že jeho plán nebyl účinnější. 

Plyn Cyklon B byl nejspolehlivějším jedem v naplňování šíleného plánu. Jen za tři roky se nacistům v jeho režii povedlo tímto způsobem vyvraždit až 5 milionů Židů z celé Evropy. Když už bylo některým nacistickým pohlavárům jasné, že Třetí říše se rozpadá, rozhodl se pod identitou řadového příslušníka SS Otto Eckmana uprchnout.

Dostal se do rukou amerických jednotek a jeho plán vyšel do puntíku. Do roku 1950 pracoval stále pod anonymitou v dělnických profesích a následně se mu podařilo utéct do Argentiny díky spolku Tichá pomoc, která se zaměřila na podporu hledaných nacistů. Byť to zní jako nevhodný paradox, živil se zde několik let chováním králíků. Nakonec ho však izraelská tajná služba Mosad odhalila a odvlekla do Izraele. Porušila přitom zákon, protože Izrael neměl souhlas suverénního státu, kde Eichmann pobýval.

Oběšený úředník

Proces s Adolfem Eichmannem přitahoval pozornost z celého světa. Obžalován byl v 15 bodech, které zahrnovaly zločiny proti židovskému národu, zločiny proti lidskosti a členství ve zločineckých organizacích. Na všechny body obžaloby odpověděl Eichmann slovem: „Nevinen.”

Celý proces měl 114 stání, svědčilo proti němu několik přeživších z koncentračních táborů, ale nikdo se nakonec nedočkal omluvy, výčitek svědomí či lítosti nad rozsáhlou masovou vraždou. Jen jedinkrát se stále v roli dokonalého úředníka Eichmann odhalil. Hlavní prokurátor Gideon Hausner se ho zeptal, zda cítí vinu za vraždu sedmi milionů Židů, odpověď zněla: „Právně ne, z lidského hlediska…ano. Odpovídal jsem za jejich deportace," zazní v dokumentu The Specialist, Portrait of Modern Criminalů 

Rozsudek byl vynesen 15. prosince 1961 v devět ráno. Eichmann byl popraven 1. června 1962 ve věznici Ramla, jeho tělo bylo spáleno a popel rozmetán ve Středozemním moři mimo dosah výsostného izraelského území.

Poslední slova, které Adolf Eichmann, pronesl jsou: „Ať žije Německo. Ať žije Argentina. Ať žije Rakousko. Nikdy na ně nezapomenu. Pozdravuji svoji ženu, rodinu a mé přátele. Jsem připraven. Za krátký čas se znovu setkáme. Umírám s vírou v Boha."

Plnil jsem rozkazy

Adolf Eichmann jako strůjce jednoho z největších zločinů proti lidskosti byl popisován zcela pochopitelně jako monstrum a ztělesněné zlo. Černobílé vidění situace však na základě pětiměsíčního procesu poněkud zpochybnila publicistka Hannah Arendtová ve své knize Eichmann v Jeruzalémě: zpráva o banalitě zla.

Autorka německo-židovského původu se pustila do neobvyklého popisu Eichmana jako obyčejného, precizního úředníka, který konal rozkazy. To byla ostatně také argumentace samotného Eichmanna, který se tímto způsobem před civilním soudem v Izraeli bránil. Arendtová doslova popisuje, že i když je Eichmann obecně pokládán za monstrum, sadistického psychopata motivovaného nenávistí k Židům, pravá tvář je poněkud pragmatičtější. Podle pozorování u soudu ho vykreslila jako obyčejného člověka, který přes hrůzné činy, které vykonal, nebyl monstrem, nýbrž spořádaným otcem rodiny, nenápadným a výkonným úředníkem.

Její teorie o banalitě zla spočívá v tom, že ve zločinném systému se může člověk stát velmi snadno zločincem i bez nenávisti. Její závěry byly samozřejmě ve své době provokativní a kontroverzní. Lidé nechtěli Eichmanna vidět jinak než jen jako krystalické zlo.

Zdroje: Hannah Arendtová: Eichmann v Jeruzalémě: zpráva o banalitě zla, The Specialist, Portrait of a Modern Criminal

KAM DÁL: Zmražený Walt Disney. O zakladateli pohádkového impéria dodnes koluje šílená fáma