Prostitutky za první republiky: Oslovení, které by dnes neprošlo, a vykřičené domy na každém rohu

Vykřičené domy zažívaly ve dvacátých letech žně
31.08.2020 - 14:00  

Nevěstince, vykřičené domy a prostitutky tak nějak patří ke společnosti. Ne nadarmo se s nadsázkou říká, že jde o nejstarší řemeslo. Velmi zajímavé je se tak podívat do minulosti idealizované první republiky. Jak vypadala Praha ve dvacátých letech minulého století? Paradoxně velmi vykřičeně. 

 

Zlatá éra nevěstinců. Tak lze definovat počátek minulého století ve všech evropských městech, jako byla Paříž, Londýn, Vídeň, ale také Praha. Nutno dodat, že jejich přítomnost i v našem hlavním městě je dohledatelná až do období baroka a renesance. Samozřejmě, že tento druh řemesla existoval ještě mnohem dřív. Jak to však vypadalo v Praze, když se prostituce tolerovala? 

Všechny krásy světa

Lákadel pro horlivé muže bylo na počátku 20. století opravdu mnoho. Staré Město pražské a Malá Strana s příchodem tmy odhalila jeden nevěstinec či šantán za druhým. V takové míře, jako se tehdy toto řemeslo projevovalo v chodu nočního života Prahy, si dnes neumíme představit. 

Jedna z takových ulic byla i Břetislavova na Malé Straně, ke které se vrací i světoznámý básník Jaroslav Seifert ve svých pamětech Všechny krásy světa. Tehdy dal jako 17letý mladík na doporučení svého kamaráda, aby se něčemu přiučil právě v této malostranské ulici. Když na něj jedna ze slečen za oknem ukázala nádherná ňadra, tak v mladické a roztomilé panice utekl a do ulice se vždy nesměle vracel, ale nikdy nenašel odvahu vejít dovnitř. 

Na druhém břehu Vltavy byla v rámci prostituce nejvyhlášenější Celetná ulice. Ještě před první světovou válkou se zde v nedalekém Ungeltu nacházel hodinový hotel, kde se za hodinu platilo 20 zlatých. Po první světové válce se situace nevěstinců začala měnit a vznikal nový druh podobně naladěných podniků. Jednalo se spíše o bary a noční podniky. 

Hlavní lokalita byla však stále v blízkosti Celetné ulice. Vyhlášené byly podniky především na rohu Jakubské a Malé Štuparské. Přesně v místech, kde je dnes podnik Chapeau Rouge, tedy Červený klobouk, se v těchto místech nacházel poněkud jinak laděný podnik od roku 1919. 

Lékařské prohlídky

Když se podíváme do historických materiálů, vyskočí na nás nečekaná přehlídka oslovení, kterými se muži nezdráhali ženy na ulici oslovit. Kurvice, anka s čárkou, cajdrnožka či kočinda. Slova, u kterých se člověk přirozeně začervená, by dnes zcela pochopitelně a logicky neprošla a místo úsměvu by pravděpodobně přišla facka. Začátek dvacátého století byl však v tomto ohledu poněkud odlišný. Zásadní změnou pro fungování nevěstinců a prostituce přišla v roce 1922, kdy byl schválen aboliční zákon, který v podstatě nevěstince zrušil. Šlo o potírání především pohlavních chorob. 

Našla se však jiná forma toho, jak podobný problém vyřešit. Do té doby bylo také velmi rušno kolem dnešního obchodního domu Kotva a Prašné brány. Bezesporu nejhonosnější nevěstinec sídlil v Kamzíkové ulici na Starém Městě. Hosté tomuto podniku říkali Gogo a s žertem tvrdili, že jdou na lov kamzíků. 

Zajímavostí také je, že na ulici musely dívky dodržovat základní pravidla. Žádné vyzývavé oblečení, výrazné líčení, ani pokřikování. Na oko muselo vše vypadat nenápadně, jinak by zasáhla policie. 

Z lehce bulvárního soudku je vhodné také zmínit, že častými a oblíbenými hosty nočních podniků tohoto typu bylo i několik slavných literátů. Do podniku U Červeného páva často chodil Gustav Mahler, ovšem údajně si pronajal pokoj, aby mohl být úplně sám a měl klid na komponování symfonií. Ze zmíněného literárního oboru byl častým hostem nevěstinců Fráňa Šrámek, Jan Neruda či Egon Erwin Kisch. 

Svůdným krásným dívkám neodolali ani velcí státníci. Zmíněný podnik Gogo údajně navštěvoval v minulosti Otto von Bismarck, či dokonce sám následník trůnu Ferdinan d'Este. 

KAM DÁL: Největší město co do krásy. Unikátní středověký text z pera židovského kupce o Praze