Revoluce v kriminalistice. Otiskem prstu se jako první zabýval český vědec

Otisk prstu jako nezvratitelný důkaz
Zobrazit fotogalerii (2)
 

Jak identifikovat zločince? Otisk prstu může hrát ve vyšetřování zásadní roli. Je to jedna z nejlevnějších a nejspolehlivějších metod, kterou může kriminalista ve svém pátrání po kriminálníkovi použít. Úplně prvním na světě, kdo linie na konečcích prstů začal studovat, byl dokonce český vědec.

Když Jan Evangelista Purkyně začal studovat papilární linie, vůbec nemyslel na to, že fascinující útvary na rukou budou v budoucnu znamenat totální revoluci v kriminalistice. Byl však jeden z prvních na světě, kdo tento obor spíše pootevřel, než aby naplno otevřel možnosti s ním spojené. To, jak využít tuto zcela unikátní stopu, však poprvé aplikoval Angličan Henry Faulss, když zjistil, že mu mizí jeho oblíbená whiskey.

Jack Rozparovač

Jednu historickou zmínku o prvních krůčcích otisku prstu mezi kriminalistickými metodami napsal v roce 1840 anglický chirurg Robert Overton, když se dozvěděl, že zavražděný Lord William Russell napsal na Scotland Yard dopis, ve kterém kriminalisty instruoval, aby ze zajištěných věcí podezřelé osoby sebrali otisky prstů, které lze porovnat se skvrnami na přikrývkách a polštářích.

Problém však nastal ve chvíli, kdy se žádné otisky na místě činu nenašly. Dopis zapadl do archivu, a tak jeho originální způsob odhalování zločinců musel ještě několik let čekat na svoji šanci. Paradoxně tomu bylo asi nejblíže, kdy se mohl ocitnout legendární Jack Rozparovač za mřížemi.

Boj o whiskey

Mnohem romantičtější příchuť má příběh prvního využití daktyloskopie v kriminalistice v případě Henry Faulsse. Ten úplně poprvé metodu použil při vloupání do sousedství.

Navíc se traduje, že celý nápad vznikl na základě mizející whiskey v jeho domácím baru. Odhalením otisku prstů totiž zjistil, že vinen je jeho sluha. Anglie se tak na konci 19. století zcela seriózně nebránila využití daktyloskopie v praxi. Jak tomu bylo u nás?

Daktyloskopická sbírka

Na našem území jsme rozhodně nešli v rámci nových trendů kriminalistiky o mnoho kilometrů pozadu. Už v roce 1891 se koncipista František Protivenský rozhodl pokusně sbírat otisky vybraných vězňů.

Poctivě se však s touto metodou začalo počítat až od roku 1903. Jmenovitě se jednalo o Josefa Povondru. Ten dokonce v roce 1907 shromáždil bohatou daktyloskopickou sbírku. Důvěru si však tento způsob odhalování skutečných pachatelů musel získat mnohem později.

Policisté a soudci na otisk prstu moc nedali, ale vyšetřovatelé v Praze kolem roku 1927 měli opravdu silné argumenty. Čísla totiž hovořila jasně. Ze 70 tisíc vzorků měla policie přehled o 30 tisících osob s kriminální minulostí.

Podvody v Indii

Když se však pustíme do hlubšího hledání toho opravdu prvního objevitele uvedené metody, zavedou nás cesty až do Indie. Zde totiž vynalezl anglický úředník William James Herschel metodu, kde nebylo možné podvádět při vyplácení důchodů penzionovaným indickým vojákům.        

Byť se díky tomu orientoval ve své práci, všude jinde byl za blázna. Tato metoda totiž musela vyzrát, protože tehdejší společnost nebyla schopna přijmout fakt, že otisk prstů je jednak jedinečný a druhak se během života nemění.

 


Životní styl