Sen o československých koloniích. Na dosah byla země z Afriky

Emil Holub si za několik drsných let prožil mnoho těžkých nemocí, které se následně podepsaly na jeho zdravotním stavu
02.09.2020 - 07:00  

V současnosti lze spíše vysledovat, že období kolonialismu napáchalo více škody než užitku. Evropské mocnosti rozšiřovaly svůj vliv na jiných kontinentech světa a původní obyvatele vnímaly jako poddané. Dnes je vše jinak, ale nutno dodat, že i Československo mělo po svém vzniku v roce 1918 sen o vlastní kolonii. Víte kde? 

 

Československo a zahraniční kolonie? To byl spíše vždy sen než realita. Našlo se však několik nadšenců, kteří dělali vše pro to, aby se téma správy cizího území v exotických krajích dostalo do úvah politiků a občanů. Už na přelomu 19. století se tak nahlas hovořilo o tom, jaké země by v tomto případě byly nejvhodnějším kandidátem. O kterých byla tehdy řeč? 

České Togo

Jedná se o stát, který má v současnosti něco kolem osmi milionů obyvatel a patří mezi ty nejmenší v Africe. Togo je nezávislé od roku 1960 a dlouho spadalo do správy Německa, kterou následně převzali Francouzi a Angličané. 

Když vzniklo samostatné Československo, tak se zcela nahlas uvažovalo, že jedna z kolonií, kterou by byla nová nezávislá země uprostřed Evropy schopna ovládat, je právě Togo. Na začátku 20. století totiž tato země ležící na pobřeží Atlantského oceánu měla jen 3 miliony obyvatel, což by Československo podle tehdejších úvah zvládlo efektivně spravovat. 

Důležité je však podotknout, že téma kolonizovat Togo byla spíše legenda postavená na hypotetických základech. Jednalo se tak spíše o zbožné přání několika nadšenců, protože na mírové konferenci v Paříži roku 1919, kde se jednalo o poválečném uspořádání a vyrovnání světa, nepadlo o Togu v souvislosti s Československem ani slovo. 

Nenajdeme ani jediný oficiální dokument, který by tuto variantu bral v úvahu. Nakonec tedy Togo ze správy Německa padlo do rukou Francie a Velké Británie. Kolonizovat některou z exotických zemí bylo pro tehdejší zastánce tohoto nápadu cestou, jak posílit ekonomiku nového samostatného státu. 

Co další země? 

Togo však nebylo jedinou zemí, o které se nahlas v kruzích politických uvažovalo. Úplně prvním iniciátorem kolonizace byl přirozeně cestovatel Emil Holub. Ten při své druhé návštěvě Afriky dokonce vyjednával s místními náčelníky o pronájmu či prodeji velkých ploch jejich kmenového území. 

Dalším důležitým iniciátorem myšlenky kolonizovat byl cestovatel a spisovatel Jan Havlasa, který byl blízkým přítelem Milana Rastislava Štefánika. Ten napsal šestnáctistránkovou brožuru s názvem “České kolonie zámořské,” kde právě poprvé nahlas zazněla úvaha o Togu jako malé ucelené zemi, kterou si lze představit jako vzdálenou odnož Československa. 

Politici, kteří se snažili myšlenku kolonizace prodat, se v argumentech opírali o zkušenosti československých legií v Rusku, které velmi dobře zvládli ovládat a spravovat několik míst na Sibiři. Z Toga se plánovalo vyvážet železnou rudu, kávu a kakao. Do Toga by se naopak dovážela auta a jiné potřebné průmyslové výrobky. 

Až pohádkově zní také plán plán Viléma Němce, který pravidelně cestoval do Etiopie a v roce 1923 napsal dokument s názvem ”Je-li nám třeba kolonizace?”. Chtěl tím vzbudit pozornost československých podnikatelů, aby se hojně přidali k objevování tohoto afrického státu.

Ti ho překvapivě následovali a velké továrny tu zřídil Baťa, Škoda i ČKD. Místní armáda dostala české velitele a ve městě Addis Abeba byla založena československá univerzita. Důležitým prvkem v poznávání této země a nenápadného začleňování Československa do jejich struktur však bylo nazváno partnerstvím, nikoliv kolonizací. 

KAM DÁL: Když byl film v plenkách. Kouzelník filmového plátna byl z Měsíce

 


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru