Slánského smrt na objednávku Stalina. Oběť vlastního teroru chtěl údajně režim jako v Jugoslávii

Rudolf Slánský zlomen před vykonstruovaným procesem
Zobrazit fotogalerii (3)
 

Politické procesy v 50. letech mají asi dvě nejvýznamnější oběti na popravišti komunistických dějin. Milada Horáková reprezentující svobodné a demokratické myšlenky první republiky a Rudolf Slánský, architekt socialistického scénáře na převzetí totalitní moci ve státě. Nový režim s faktickým vedením v Moskvě tak ukázal, že nezná hranice a rád střílí do vlastních řad. Proč neměl být v klidu ani Gottwald? 

Politická kariéra Rudolfa Slánského se zdála být nezastavitelná. Šikovně a částečně i v pozadí stoupal vzhůru a s Klementem Gottwaldem byl hlavní ideologickou a politickou silou uvnitř strany, která se po druhé světové válce připravovala na kompletní převzetí moci. Do strany vstoupil hned ve stejný rok, kdy KSČ vznikla odtržením tvrdého levicového jádra od sociální demokracie. 

Mezi významné postavy se dostal ještě před válkou, když využil odchodu několika členů strany poté, co její vedení padlo do rukou stalinistů v čele s Klementem Gottwaldem. Válku přečkal s rodinou v Moskvě, kde mu byla záhadně unesena dvouměsíční dcera Naděžda. Získal zde však důležité kontakty. Pro Stalina byl ale nepřípustný. To se ovšem projevilo až později a o to byl soud tvrdší.

Druhý nejmocnější komunista

Když se hovoří o Rudolfu Slánském jako o jednom z architektů komunistického převratu, není to rozhodně nic přehnaného. Po válce byl totiž bezpochyby druhým nejmocnějším komunistou v Československu hned za Klementem Gottwaldem. On sám zároveň dohlížel na průběh a scénář politických monsterprocesů včetně toho s Miladou Horákovou. Naplňoval tak postupy ze Sovětského svazu. 

Paradoxně byl právě obětí díla, které sám vymyslel a pomáhal realizovat. Výslechové metody a psychický teror, který člověka zlomí, aby řekl cokoli, si bude protistrana přát. I Rudolf Slánský nakonec stanul před soudem, kde evidentně fyzicky i psychicky zničený vypráví svoji připravenou repliku. Na vlastní kůži tak poznal efektivnost vlastního scénáře. Jaký byl však důvod jeho likvidace a proč se o svůj život bál také sám Klement Gottwald?

Tito a Izrael

Vykonstruovaný proces s Rudolfem Slánským a jeho kolegy je dodnes zahalen mlhou mystifikací. Přesné znění této střelby do vlastních řad si KSČ pojmenovala jako Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským. Co díky dobovým záznamům a dokumentům víme jistě, je fakt, že se jednalo o jeden ze vzorových procesů, který naplňoval sovětskou šablonu z Moskvy. 

Proč se však pozornost obrátila právě na Slánského, jako šéfa celého spiknutí? Základní předpoklady nemohl sám Slánský ani ovlivnit. V první řadě se Stalin rozhodl vybojovat loajalitu svých satelitů tou nejtvrdší možnou cestou. Nemohl totiž dopustit, aby se opakoval scénář z Jugoslávie, kde se Tito rozhodl naplňovat socialismus nezávisle na rozkazech z Moskvy. V Maďarsku tak v jiném vykonstruovaném procesu s László Rajkem zazněla informace, že “spiknutí” má dlouhé nitky až do Československa. 

Další faktorem, který Slánskému nenahrával, byla ztráta vlivu Sovětského svazu nad Izraelem. Po roce 1949 se tak naplno spustila antisemitská kampaň. Rudolf Slánský byl židovského původu a celá obžaloba s tímto faktorem pracovala a počítala. Hlavní figury procesu se postupně dostávají za mříže již od roku 1949. 

Paradoxně ještě v červenci roku 1951 je Rudolf Slánský v domnělém bezpečí, když mu je výpravně zorganizována oslava 50. narozenin. Následně už šla jeho kariéra strmě dolů. Čelil kritice uvnitř strany, že není schopen rozkrýt spiknutí, a po návštěvě Stalinova blízkého spolupracovníka byl osud Slánského zpečetěn. Anastáz Mikojan formuloval rozkaz Slánského ihned zatknout, a to bez odporu, jinak by byl do procesu vtažen také Klement Gottwald. 

Obžalovány byly následující osoby:

  • Rudolf Slánský (1901), generální tajemník KSČ (trest smrti)
  • Vladimír Clementis (1902), ministr zahraničních věcí (trest smrti)
  • Otto Fischl (1902), náměstek ministra financí (trest smrti)
  • Josef Frank (1909), zástupce generálního tajemníka KSČ (trest smrti)
  • Ludvík Frejka (1904), přednosta národohospodářského odboru Kanceláře prezidenta republiky (trest smrti)
  • Bedřich Geminder (1901), vedoucí mezinárodního oddělení ÚV KSČ (trest smrti)
  • Vavro Hajdů (1913), náměstek ministra zahraničních věcí (doživotí)
  • Eugen Löbl (1907), náměstek ministra zahraničního obchodu (doživotí)
  • Artur London (1915), náměstek ministra zahraničních věcí (doživotí)
  • Rudolf Margolius (1913), náměstek ministra zahraničního obchodu (trest smrti)
  • Bedřich Reicin (1911), náměstek ministra národní obrany (trest smrti)
  • André Simone (1895), redaktor Rudého práva (trest smrti)
  • Otto Šling (1912), vedoucí tajemník krajského výboru KSČ v Brně (trest smrti)
  • Karel Šváb (1904), náměstek ministra národní bezpečnosti (trest smrti)

Násilí, prášky a přiznání

Jsou tomu dva roky, kdy se ve skladu v Panenských Břežanech našel 60hodinový zvukový materiál s vykonstruovaným procesem v čele s Rudolfem Slánským. Z jeho poslechu jasně vyplývá, jaký význam tato poprava vlastních strůjců režimu měla zahrát ve společnosti, ale také ve vnitřní struktuře strany. 

Nikdo si nemohl být jistý, kdy ruka Stalina ukáže na něj. Sovětské scénáře procesů už byly nechutně fungující stroj, kde byl člověk pouze loutkou a živou mrtvolou. Podle naučených odpovědí se odehrálo absurdní divadlo, kterému dominuje patos a agrese slova prokurátora Josefa Urválka. Slánský potvrzuje domněnku o spiknutí ve stylu Tita, o síti zrádců, o plánech jak převzít moc v zemi. 

Pod tlakem a strachem o rodinu, kvůli psychickému a fyzickému násilí a pod vlivem prášků tak postupně nikdo neuhnul z předem napsaného scénáře. Proces byl dokonce původně nacvičen nanečisto. Přímý přenos poslouchal po lince Klement Gottwald. Slyšel tak, jak jeho kamarád Slánský, který ještě zpočátku celý proces připravoval, stanul v čele, na druhé straně. 

Jak známo, v něm také podle předpokladů přišel o život a s ním desítka dalších obžalovaných. Jedná se tak o nejvyšší číslo obviněných mimo území Sovětského svazu. 

KAM DÁL: Krvavé války, které nejsou vidět. Domnělý světový mír narušují konflikty v Etiopii a Náhorním Karabachu