Smog, který zabíjel tisíce lidí. Tragédii Londýna způsobilo enormní spalování uhlí

Byly to čtyři dny, kde šlo každému doslova o život. Vzduch jako kdyby zmizel z prostoru a celé velkoměsto zahalila deka smogu, který zabíjel. Na konci roku 1952 se tak musela stát tragédie, aby svět začal vážně uvažovat o změnách k životnímu prostředí. Co se tehdy stalo a kolik lidí přišlo o život?

 

05.12.2019 - 16:00  
Londýn se na začátku prosince roku 1952 stal velmi nebezpečným místem
Zobrazit fotogalerii (3)

Jen sedm let po druhé světové válce, která tvrdě zasáhla i Velkou Británii a Londýn nevyjímaje, přišla opravdu nečekaná katastrofa. Ta nakonec stála život tisíce obyvatel hlavního města Spojeného království. Jedno z největších velkoměst světa se pro svoje obyvatele stalo noční můrou a viníkem bylo jenom přání vyhřátých domácností. Masivní smog a enormní množství uhlí proměnily město v místo z hororového románu. 

Chladný prosinec

Když počátkem prosince roku 1952 v Londýně padaly teploty pod nulu, lidé přirozeně enormně zatápěli ve svých domovech. Hlavní komoditou v tomto období bylo uhlí. Problém však nastal ve chvíli, kdy na Londýn padla hustá mlha. V tomto období se také vyměnily elektrické tramvaje za dieslové autobusy, a tak se postupně stával vzduch velkoměsta opravdu vražedným nástrojem. 

Výpary z dopravy, kouř ze spáleného uhlí a mohutná mlha. To všechno stálo za tragédií, kterou mohl jen málokdo v polovině dvacátého století očekávat. Znečištěný vzduch se držel při zemi kvůli chladné vzduchové vrstvě a počet nečistot, které musel každý občan Londýna dýchat, se dramaticky zvyšoval. 

Problém však nebyl jenom na ulicích. Tím, jak se koncentrace nečistot zvyšovala, smog byl schopen proniknout i dovnitř budov. Biografy tak zrušily představení, protože jednoduše nebylo vidět na plátno. Stejně tak špatná viditelnost znemožňovala plynulou dopravu. Lidé ovšem doplatili na to, že zvyk je železná košile. 

Klid ze zvyku

Byť byla situace už na první pohled velmi ojedinělá, obyvatelé Londýna nikterak nepanikařili. Silné mlhy zde totiž byly celkem běžné. Tentokrát šlo však o něco zcela jiného. Jedovaté částice v ovzduší vznikly přeměnou oxidu siřičitého na síru, a tak zcela pochopitelně lidé začali trpět vážnými zdravotními komplikacemi. 

Postupně kyselina sírová ve vzduchu zabila 4 tisíce lidí. V první vlně se jednalo hlavně o děti, starší občany a lidi, kteří trpěli dýchacími problémy. Hustý a nebezpečný smog trval celkem čtyři dny. Celkem zemřelo až 12 tisíc obyvatel Londýna. Závratné číslo však vyplynulo o několik dní později ze statistik londýnských nemocnic. 

K šílenému množství mrtvých přibylo ještě neuvěřitelných 150 tisíc lidí, kteří byli hospitalizováni ve zdravotnickém zařízení kvůli dýchacím problémům. Britové tak museli jednat, aby se podobná situace už nikdy neopakovala. 

Změnit svět

Dnes je z mnoha stran slyšet, jak nutné je změnit přístup k životnímu prostředí. Lidé se těmto slovům vysmívají, ale jak je vidět na příkladu z roku 1952, nemusí vždy dojít až k tragickému konci, aby si lidé uvědomili, že je něco špatně. Nebo ano? 

Ve Velké Británii to tak bylo. Úřady reagovaly tvrdými regulacemi a vydaly předpisy, které zásadně omezovaly používání paliv v průmyslu a pro vytápění domácností. Tyto kroky byly pro budoucnost zcela zásadní. Šlo jen však o ústupek, který omezoval, ale jádro věci neřešil.