Smrt na hranicích za minulého režimu. Střílení do uprchlíků, ostnaté dráty a sebevraždy vojáků

V ostnatých drátech zemřelo mnoho lidí, kteří hledali štěstí za hranicemi Československa
20.10.2020 - 15:00  

Železná opona. Pojem, s kterým přišel Winston Churchill, se přetavil v praxi v podobě ostnatého drátu, věží s ozbrojenou stráží, zuřivými psy a všudypřítomnou pohraniční stráží. Utéct ze socialistického Československa nebylo nic jednoduchého a kdo se o to pokusil, riskoval svůj život. Někteří o něj dokonce přišli. Co se dělo na hranicích za minulého režimu? 

Byť se jedná o ještě velmi čerstvou historickou stopu, vědci ani dnes nemohou s jistotou potvrdit, kolik lidí konkrétně zemřelo na hranicích v letech 1948 až 1989. Když se totalitní režim uzavřel vůči západní civilizaci tzv. železnou oponou, bylo zcela samozřejmé, že se o útěk pokoušely stovky občanů tehdejšího režimu. 

Někdo byl úspěšný, někdo nikoliv. Uprchlík tak skončil na vysněné svobodě, chycen ve spárech pohraniční stráže, nebo byl dokonce zastřelen přímo při marném pokusu nadechnout se svobody. S jakými čísly pracují čeští a rakouští historici? Jak bolestivá byla cesta za lepší budoucností? 

Nejen uprchlíci

Oficiální čísla jsou samozřejmě zcela irelevantní. Desítky a možná i stovky případů lidí, kteří zahynuly během pokusu o útěk z Československa, se totiž nikdy neevidovaly, nebo zmínka o jejich smrti byla pečlivě zamlčena či zlikvidována. 

Na základě bádání Ústavu pro studium totalitních režimů zemřelo v tomto období na hranicích 287 lidí. Reálné číslo je bezesporu mnohem větší. To ostatně dokazuje práce rakouských vědců, kteří přišli s tím, že na rakouských hranicích s Československem zemřelo více jak 800 lidí. 

Tento počet mrtvých se však neslučuje pouze s uprchlíky, ale také s vojáky. I ti totiž často umírali na hranicích. Pokud si však myslíte, že hrdě padli v boji za obranu socialistické vlasti, tak se mýlíte. Většina z nich padla vlastní rukou, neštěstím či nezvládnutou krizovou situací, kdy do pohraničníka střílel zmatený kolega. 

Stejně tak několik vojáků zemřelo v zaminované části hranice. Celkově se počítá s tím, že na hranicích zemřelo něco kolem 600 vojáků. Stejně jako v případě zabitých uprchlíků jsou ovšem čísla nerelevantní a jejich pravdivý součet by byl pravděpodobně mnohem vyšší. 

Krutá smrt

Výzkum, který do knihy s názvem “Železná opona” zpracoval již zmíněný Ústav pro studium totalitních režimů, odhaluje, že na hranici nejčastěji umírali muži mezi lety 19 a 30. Povoláním se jednalo hlavně o dělníky a pochopitelně největší počet mrtvých se datuje do let 1948-1950. V celkovém počtu mrtvých šlo hlavně o muže. Paradoxně na hranicích neumírali jenom lidé, kteří se pokoušeli o emigraci, nýbrž také náhodní zbloudilci. Nejčastěji pak zahraniční turisté. 

Nejčastěji tak lidé umírali střelbou pohraničníků. Smrt však způsoboval také zásah elektrickým proudem z hraničního zátarasu a někteří se utopili. Několik lidí v obavách ze zatčení zasebevraždili. V extrémních případech se pár jedinců pokoušelo překonat hranice vzduchem či automobilem, kterým chtěli prorazit zábrany. Historicky je evidován jen jeden případ, kdy člověka roztrhal pes. Samotná železná opona se začala fakticky stavět až v roce 1951. Mezi lety 1952 a 1957 byl prostor mezi Rakouskem a Československem zaminován a už v roce 1952 byl zátaras plný vysokého napětí. Tento brutální prvek byl odstraněn v polovině 60. let. Důvodem bylo uvolnění politických poměrů v Československu. Na hranicích bylo méně vojáků a cesta na západ byla mnohem snažší než v padesátých letech. 

KAM DÁL: Nejhorší železniční nehody na našem území. Tragédie ve Stéblové a smrt na Štědrý den

 


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru