Smrt nenáviděného K. H. Franka. Veřejnou popravu vidělo přes pět tisíc rozhněvaných lidí

K. H. Frank jen pár vteřin před smrtí
20.05.2020 - 08:30  

Byla to událost, na kterou nestačily ani přidělené lístky. Češi chtěli vidět na vlastní oči, jak visí nenáviděný Karl Hermann Frank. V květnu 1946 se tak také stalo a na dvoře Pankrácké věznice byl popraven nejmocnější muž v protektorátu.

Ze zkrachovaného sudetoněmeckého knihkupce se stala jedna nejnegativnějších postav našich moderních dějin. Byl hlasitým zastáncem Sudet, což později dokazoval svojí politickou angažovaností. Díky profesi knihkupce dodával propagandistické materiály a publikace do obchodů.

Radikálnost názorů a jeho tvrdá povaha oslovila Heindricha Himmlera. Jako vedoucí pobočky NSDAP pokořil další kariérní schůdek ve zvrácené nacistické hierarchii, v jeho případě však skončila na popravišti dějin.  

Ten druhý

Na ten nejvyšší post si musel K.H. Frank počkat. Ve vzniklém Protektorátu Čechy a Morava se stal státním sekretářem úřadu říšského protektora. V jeho moci tak byl policejní dohled nad obyvatelstvem. Pro svoji horlivost si získal přezdívku “krvavý pes Frank”.

Jeho strategie byla jasná. Nesmlouvavost, krutost, drsné výslechy a zákulisní hra. K. H. Frank se v této době snažil zdiskreditovat říšského kancléř Konstantina von Neuratha, aby se vyšplhal na jeho místo. Když byl v roce 1941 opravdu odvolán, musel Frank jen s lítostí sledovat, jak je na vytoužený post dosazen Reinhard Heydrich.

S tím si po úvodních neshodách velmi rozuměl, ale jejich spolupráci zásadně ovlivnila odbojová operace Anthropoid. Reinhard Heydrich padl na následky zranění během vojenské likvidace prvního muže protektorátu, ale ani v tuto chvíli se Frank nedočkal. Říšským protektorem se stal Kurt Daluege. Společně s Frankem zosnovali vypálení Lidic a Ležáků jako akt pomsty za smrt Heydricha.

Na papíře byl K. H. Frank stále druhým, ale fakticky si svoji moc upevnil natolik, že bychom v protektorátu nenašli mocnějšího nacistu.

Střílet za každou cenu

O tom, že byl v očích československých občanů právě K. H. Frank největším nepřítelem, nemusel nikdo dlouho pochybovat. O jeho povaze hovoří také citát: „Kdo není s námi, je proti nám, a kdo je proti nám, bude rozdrcen.” Stovky zavražděných Čechů tuto jeho politiku pocítily na vlastní kůži.

Podílel se také na zavedení prvního a druhého stanného práva a vydávání protižidovských opatření. Největší jizvou, která nese jeho podpis, je vyhlazení Lidic. V posledních dnech války před Pražským povstáním varoval v rozhlasovém proslovu, že jakékoli protiněmecké povstání utone v krvi. Později také vydal zákaz vycházení pod trestem smrti. Německé jednotky měly rozkaz střílet ty, kteří neuposlechnou.

K. H. Frank se s rodinou rozhodl z Prahy utéct 9. května směrem ke spojeneckým liniím. V Rokycanech byl zadržen americkými vojáky, kteří ho převezli do německého Wiesbadenu. Následně se nepřítel číslo jedna ocitl i v rukou Čechoslováků.

Mimořádný lidový soud ho shledal vinným z válečných zločinů a z vyhlazení obce Lidice. Jedna pamětnice vzpomíná: „Všichni mu tu smrt přáli.” Popravu K. H. Franka na dvoře Pankrácké věznice sledovalo pět tisíc lidí, ale zájem o lístky na tuto událost byl mnohem větší. 22. května 1946 tak byl oběšen kat českého národa. Jeho tělo je anonymně pohřbeno na hřbitově v Ďáblicích.  

KAM DÁL: Jaký byl osud rodiny popraveného K. H. Franka? Pracovní tábor i převýchova dětí