Soud s těmi, kteří uvrhli svět do katastrofy. Norimberský proces některé dokonce osvobodil

Kdo se nestihl zabít jedem, posadil se do lavice obžalovaných. Norimberský proces nesoudil bezvýznamné pěšáky na šachovnici druhé světové války, ale ty, kteří rozhodovali o milionech životů a osudu celého světa. Kdo nakonec skončil na šibenici a kdo překvapivě odseděl jen několik let?

20.11.2019 - 15:00  
Goring se trestu smrti nedožil. Sám spáchal sebevraždu noc před rozsudkem
Zobrazit fotogalerii (3)

Hlavní iniciátoři nacistického šílenství spáchali na konci války sebevraždu. Adolf Hitler, Heindrich Himmler a Joseph Goebbels se tak procesu nedožili. Ti, co nenašli odvahu si sáhnout na život, pravděpodobně čekali, že mohou posloužit v diplomatické hře a jejich trest se tím zmírní.

Minimálně že se vyhnou fatálnímu rozsudku. To se v několika případech opravdu stalo. Soudní tribunál v Norimberku tak reprezentoval civilizované lidstvo, které chtělo vyslat jasnou zprávu o tom, že něco podobného se už nemůže v budoucnosti Evropy nikdy stát.

Dohoda velmocí

Mezinárodní vojenský tribunál byl usnesen na základě dohody čtyř velmocí. Spojené státy, Sovětský svaz, Francie a Velká Británie tak na půdě poraženého nacistického Německa vytvořila příležitost alespoň částečně srovnat účty se zločinem.

Morální dluh v nelidském průběhu války, kterou nacisté rozpoutali, včetně ohavného holokaustu, je však neuhraditelný. Proces probíhal od 20. listopadu 1945 až do 1. října 1946. Původní záměr ze strany Velké Británie byl mnohem radikálnější. Winston Churchill dokonce prosazoval už v roce 1942, aby byli nacističtí vůdci po prohrané válce rovnou a bez soudu zastřeleni.

Nakonec se dospělo k tomu, že se uskuteční regulérní proces v místě, kde Adolf Hitler na velkém stadionu v Norimberku fanatizoval masy. Vůdce se nakonec odsoudil sám, ale architekt tohoto stadionu do lavice obžalovaných usedl.

Zločin a soud

Každá ze čtyř velmocí vyslala jednoho svého hlavního a zastupujícího soudce a k tomu generálního žalobce. Norimberk nebyl vybrán náhodou, a to z toho důvodu, že šlo o ceremoniální místo vzniku nacistické strany a jak už bylo zmíněno, zdejší stadion se stal centrem přehlídky této zločinné ideologie. Oficiálním sídlem tribunálu byl však Berlín.

Obvinění zněla takto: 1. Účast na spiknutí nebo společném plánu na spáchání zločinů proti míru. 2. Plánování, příprava, rozpoutání a vedení útočných válek a dalších zločinů proti míru. 3. Válečné zločiny. 4. Zločiny proti lidskosti.

Obvinění byli odsouzeni v několika různě tvrdých trestech. Trest smrti, doživotí, 20 let, 15 let, 10 let a někteří byli dokonce osvobozeni. Největším zločincem v lavicích byl bezesporu Hermann Wilhelm Goring.

Ten se svého trestu smrti nedožil, protože spáchal sebevraždu spolknutím kapsle kyanidu draselného. V nepřítomnosti byl odsouzen Hitlerův tajemník Martin Bormann, ten však zemřel za nevyjasněných okolností dřív, než proces vůbec začal. Ostatní jako Ribbentrop, Keitel, Kaltenbrunner, Rosenberg, Frank, Streicher, Sauckel, Jodl, Frick, Seyss-Inquart byli popraveni oběšením 16. října 1946.

Doživotní trest dostal Rudolf Hess, Walter Funk a Erich Reader. Jeden z nejkontroverznějších rozsudků se točí kolem Alberta Speera. Architekt nové Třetí říše totiž skvěle ovládal propagandu,  svými schopnostmi vlastně pomohl něco jako nacismus uskutečnit. Navíc byl velmi blízkým přítelem Adolfa Hitlera.

Během procesu byli propuštěni tři obžalovaní. Hjalmar Schacht, prezident říššké banky, Hans Fritzsche, vedoucí říššského rozhlasu, a Franz von Papen, bývalý kancléř a velvyslanec v Rakousku a v Turecku.

Celý proces zásadně ovlivnil mezinárodní lidská práva, ale stal se hlavně symbolickým zadostiučiněním vůči katastrofě, kterou tito pánové způsobili.

 

 

 

Klíčová slova: