Strůjce holokaustu Adolf Eichmann. Místo krvelačného monstra usedl před soud obyčejný úředník

Adolf Eichmann byl unesen z Buenos Aires do Jeruzaléma, kde stanul před soudem
01.06.2020 - 14:00  

Trest pro Adolfa Eichamanna přišel až 17 let po konci druhé světové války. Jeden z hlavních organizátorů holokaustu nejdříve utekl do Jižní Ameriky, ale izraelský Mosad ho vystopoval, unesl a postavil před soud. Poslední slova před smrtí všechny opařila: „Ať žije Německo!” vykřikl muž, který se před tribunálem snažil hodit vinu na systém. Co celý případ odhalil o mechanismu zla?

V obhajobě a osobě Adolfa Eichmanna se perou hned dva důležité prvky. Jednak se snažil svoji roli v šíleném plánu na vyvraždění Židů ospravedlnit tím, že plnil rozkazy, na druhou stranu bez známky lítosti oznamuje, že mohl udělat víc, aby svůj úkol vykonal lépe.

V důsledku jeho plánu zemřelo více jak šest milionů Židů a on přesto litoval, že nebyl schopný vymyslet systém, který by je zlikvidoval všechny. Příběh Adolfa Eichmanna je tak ukázkou toho, jak proti ideologii zla v podstatě nelze bojovat. Kdo by čekal slzy a omluvy, byl by zklamán.  Přesně před 58 lety byl tento německý nacistický důstojník popraven.

Nejhumánnější způsob

Nálepka jednoho ze strůjců konečného řešení židovské otázky nemá náhodou. Adolf Eichmann dostal jasný úkol. Vystěhovat Židy ze svých domovů a nakonec je všechny bez milosti zlikvidovat. Sám Eichmann nesnesl pohled na brutalitu, a tak v roce 1941 dospěl k závěru, že nejhumánnější způsob, jak masově vraždit, spočívá ve využívání plynových komor.

Plyn Cyklon B byl nejspolehlivějším jedem v naplňování šíleného plánu. Jen za tři roky se nacistům v jeho režii povedlo tímto způsobem vyvraždit až 5 milionů Židů z celé Evropy. Když už bylo některým nacistickým pohlavárům jasné, že Třetí říše se rozpadá, rozhodl se pod identitou řadového příslušníka SS Otto Eckmana uprchnout.

Dostal se do rukou amerických jednotek a jeho plán vyšel do puntíku. Do roku 1950 pracoval stále pod anonymitou v dělnických profesích a následně se mu podařilo utéct do Argentiny díky spolku Tichá pomoc, která se zaměřila na pomoc hledaných nacistů. Byť to zní jako nevhodný paradox, živil se zde několik let chováním králíků. Nakonec ho však Mosad odhalil a odvlekl do Izraele, a to zcela nezákonně, protože Izrael neměl souhlas suverénního státu, kde Eichmann pobýval.

Plnil jsem rozkazy

Adolf Eichmann jako strůjce jednoho z největších zločinů proti lidskosti byl popisován zcela pochopitelně jako monstrum a ztělesněné zlo. Černobílé vidění situace však na základě pětiměsíčního procesu poněkud zpochybnila publicistka Hannah Arendtová ve své knize Eichmann v Jeruzalémě: zpráva o banalitě zla.

Autorka německo-židovského původu se pustila do neobvyklého popisu Eichmana jako obyčejného, precizního úředníka, který konal rozkazy. To byla ostatně také argumentace samotného Eichmanna, který se tímto způsobem před civilním soudem v Izraeli bránil. Arendtová doslova popisuje, že i když je Eichmann obecně pokládán za monstrum, sadistického psychopata motivovaného nenávistí k Židům, pravá tvář je poněkud pragmatičtější. Podle pozorování u soudu ho vykreslila jako obyčejného člověka, který přes hrůzné činy, které vykonal, nebyl monstrem, nýbrž spořádaným otcem rodiny, nenápadným a výkonným úředníkem.

Její teorie o banalitě zla spočívá v to, že ve zločinném systému se může člověk stát velmi snadno zločincem i bez nenávisti. Její závěry byly samozřejmě v své době provokativní a kontroverzní. Lidé nechtěli Eichmanna vidět jinak než jen jako krystalické zlo.

Oběšený úředník

Proces s Adolfem Eichmannem přitahoval pozornost z celého světa. Obžalován byl v 15 bodech, které zahrnovaly zločiny proti židovskému národu, zločiny proti lidskosti a členství ve zločineckých organizacích. Na všechny body obžaloby odpověděl Eichmann slovem: „Nevinen.”

Celý proces měl 114 stání, svědčilo proti němu několik přeživších z koncentračních táborů, ale nikdo se nakonec nedočkal omluvy, výčitek svědomí či lítosti nad rozsáhlou masovou vraždou. Jen jedinkrát se stále v roli dokonalého úředníka Eichmann odhalil. Hlavní prokurátor Gideon Hausner se ho zeptal, zda cítí vinu za vraždu sedmi milionů Židů, odpověď zněla: „Právně ne, z lidského hlediska…ano. Odpovídal jsem za jejich deportace.”

Rozsudek zazněl 15. prosince 1961 v devět ráno. Eichmann byl popraven 1. června 1962 ve věznici Ramla, jeho tělo bylo spáleno a popel rozmetán ve Středozemním moři mimo dosah výsostného izraelského území.

Poslední slova, které Adolf Eichmann, pronesl jsou: „Ať žije Německo. Ať žije Argentina. Ať žije Rakousko. Nikdy na ně nezapomenu. Pozdravuji svoji ženu, rodinu a mé přátele. Jsem připraven. Za krátký čas se znovu setkáme. Umírám s vírou v boha.”

KAM DÁL: Vražda na tyranovi není zločin. Likvidace Reinharda Heydricha dodnes budí emoce