Vyhnanství Karla Havlíčka Borovského pomohlo nevyléčitelné nemoci, ale zničilo jeho psychiku

Karel Havlíček Borovský se loučí se ženou a dcerou před deportací do Brixenu
Zobrazit fotogalerii (3)
16.12.2019 - 11:00  

Byl to ten pravděpodobně nejdrastičtější budíček, který českého básníka, novináře a politika v životě probudil. 16. prosince roku 1851 v brzkých ranních hodinách si policie na rozkaz císaře Františka Josefa I. přišla pro významnou osobnost českého národa přímo do jeho bytu, aby mu radikálně změnila život. Čekaly ho roky vyhnanství a v podstatě i poslední léta života. V čem mu však nucená změna pobytu paradoxně pomohla?

Dnes je jeho jméno spojováno hlavně s faktem, že stál za zrodem české žurnalistiky. Nebojácný, trefný a vtipný kritik monarchie a obhájce českých zájmů byl trnem v oku císařské moci.

On sám tušil, že jeho novinářské aktivity budou brzo potlačeny, a pod hrozbou trestu se radši vydal do ústraní. Ani to však nepomohlo a vůle vládnoucí moci zvolila mnohem radikálnější způsob, jak Karla Havlíčka Borovského umlčet.

Už se neangažovat...

V té době už měl za sebou mnohé. Bohatou novinářskou kariéru, politické zkušenosti, vězení, ale také vydávání vlastních novin. Karel Havlíček Borovský se vyjadřoval ostře a přesně. Útočil jak na monarchii, tak na církev.

Obhajoval národní zájmy a ve svém vlastenectví nepolevil ani ve chvíli, kdy si musel zvyknout na dozor policie a časté prohlídky svého bytu. Dokonce i žaloby na něj byly krátké. V té poslední se totiž před soudem ubránil i díky skvělé znalosti práva. Nad jeho osobou se však čím dál tím víc stahovala mračna a on tušil, že je potřeba polevit.

V roce 1851 se tak rozhodl více věnovat svojí rodině a vrátil se do domu na náměstí v Německém Brodu. Město, kde se narodil, dnes nese jeho jméno a odkaz slavného básníka a novináře je bohatě připomínán.

Společenskou angažovanost umírnil a chtěl se věnovat nové práci, kterou mu zařídil jeho bratr František. K opravdovému hospodaření se však nikdy nedostal. Tvrdé rozhodnutí z nejvyšších míst mu totiž navždy změnilo život.

Budíček!

Ani sám Karel Havlíček Borovský nevěřil, že ho nový život zbaví nálepky potížisty. Jeho kritika tnula příliš do živého, aby se ze dne na den stal pro výkonnou moc nezajímavým.

Na začátku prosince roku 1851 ministr Bach přednesl návrh samotnému císaři Františku Josefovi I., že by měl být Havlíček deportován do Salzburgu. Císař měl však jiný názor a stěhování do krásného rakouského města mu přišlo jako neadekvátní trest.

Rozhodl se tak Havlíčka Borovského přesunout do Brixenu v Jižním Tyrolsku. 16. prosince kolem třetí hodiny ranní tak do jeho bytu vstoupil vrchní komisař Franz Dedera s dalšími dvěma strážníky. V doprovodu dalších tří strážníků byl spěšným dostavníkem převezen do tyrolského Brixenu.

Umlčen

Cesta přes zasněžené Alpy neproběhla zrovna jako v bavlce. Dokonce se vypráví, že když se v jednu chvíli splašili koně, byl Havlíček jediný, který se je pokusil zkrotit.

Nejprve byl ubytován v hotelu Elephant, kde se ihned seznámil s dalšími vyhnanci jako třeba s Johannem Aloisem Schallhammerem, což byl potrestaný účastník revoluce v roce 1848. Jednalo se o jeden z mála intelektuálních kontaktů v jeho okolí.

Nutno dodat, že se nejednalo o tvrdý žalář. Karel Havlíček Borovský dostával od rakouského ministerstva vnitra v pravidelných měsíčních splátkách 500 zlatých ročně. I tak musel český vlastenec sáhnout hluboko do rodinných úspor. V roce 1852 za ním dorazila také manželka a dcera. Cesta byla hrazena policejním komisařstvím.

Paradoxně byl pobyt v Alpách velmi dobrý pro celou rodinu, která trpěla tuberkulózou. Absolutní kontrola korespondence a každého jeho kroku ho v malém městečku daleko od přátel a milované vlasti vnitřně zabíjela. Byť celá rodina žila v pronajatém domku s altánkem, Havlíček i tak trpěl.

Návrat

Karel Havlíček Borovský byl v Brixenu čtyři roky. Do vlasti byl propuštěn jen pod podmínkou, že už se nikdy nebude veřejně angažovat. Podepsal příslušný protokol a se skoro bílými vlasy a zlomenou psychikou se vrátil do Německého Brodu. Bez práce, bez peněz a bez manželky. Ta totiž měsíc před jeho příjezdem zemřela na tuberkulózu, kterou trpěl on i jeho dcera.

Praha mu byla zapovězena a dcera přebývala u švagrové, protože Havlíček stále nemohl získat zaměstnání. Lidé se mu vyhýbali, aby se náhodou nestali terčem výkonné moci.

Tuberkolóza však vykonala své. Po tom, co úřady zjistily, že trpí nevyléčitelnou nemocí, mu byl povolen pobyt v Praze. Zde nakonec umírá na stejné posteli jako jeho žena.

Z jeho pohřbu se stala vlastenecká manifestace a Karel Havlíček Borovský dostal nálepku mučedníka, který se svými odvážnými názory dostal pod drtivý trest tehdejší moci. Jen málokdy se akcentuje, že smrt mu přivodila nemoc a ve vyhnanství byl jeho život z materiálního hlediska zcela v pořádku.


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru