Vzpoura vězňů z Osvětimi s kladivy v rukou. Speciální židovské komando vykonávalo špinavou práci

Členové Sonderkommanda v roce 1942
 

Miliony lidí skončily v koncentračních táborech v plynových komorách. Jeden z největších zločinů proti lidskosti s sebou nesl zásadní organizační problém. Někdo musel hromady mrtvých těl odnést a spálit. Vzhledem k tomu, že špinavou práci nechtěli dělat samotní nacisté, rozhodli se vytvořit vězeňské komando. Je tomu 77 let, kdy se tzv. sonderkommando proti dozorcům vzbouřilo. 

Koncentrační tábor Osvětim je dodnes symbolem toho nejhoršího, čeho jsou lidé schopni. Nacistický plán konečného řešení židovské otázky stál v důsledku život přes tři miliony Židů. Většinou jejich život skončil v organizované továrně na smrt. Systém plynových komor byl vytvořen tak, aby si nacisté co nejméně ušpinili ruce. 

Likvidaci mrtvých těl však měli na starost samotní Židé, kteří tvořili tzv. sonderkommando. Jejich úkol byl nesnesitelný. Odnést mrtvá těla, prohledat šaty, vyndat zlaté zuby a pak všechny spálit. Někteří z nich museli držet v rukou třeba i členy vlastní rodiny. Pracovní podmínky, které překonávaly i ty nejhorší představy o tom, jak může vypadat peklo, nakonec vyeskalovalo ve vzpouru. Co se 7. října 1944 stalo? 

Hurá!

Jeden z členů tohoto komanda jménem Chaim Neuhoff ze Sosnowic, který vykonával tuto šílenou práci dlouhé dva roky, přistoupil nenápadně k nacistickému dozorci Buschovi. Po pár vteřinách zvolal připravený signál: „Hurá!” Na to konto vypukla vzpoura. 

K organizaci vzpoury pomohla účast několika zajatců Sovětského svazu, kteří ostatní členy “zvláštního oddílu” přemlouvali ke vzpouře již od června roku 1944. Osobnosti jako Jozef Deresinski, Zalman Gradowski, Jankiel Handelsman, Ajzyk Kalniak, Lajb Langfus, Zalman Lewental, Lajb Panusz a Jozef Warszawski se ujaly organizace celé akce, která měla narušit neomezenou moc dozorců. 

Zmiňovaní Židé ze sonderkommanda navázali kontakt s židovskými dívkami, které pracovaly v muniční továrně Weichsel – Union Metallwerke. Pod falešným dnem jídelních šálků se k nim dostávaly výbušniny. Zásadní informací pro mobilizaci celkem 874 mužů, kteří pracovali v této nelichotivé službě, byl plán na likvidaci sonderkommanda. Konkrétně mělo být “evakuováno” celkem 300 mužů.

Dodat si odvahu

Jak zmíněno, Chaim Neuhof byl ten, který zaútočil jako první, a velmi rychle se přidali i ostatní vězni. Díky jedné z propašovaných výbušnin nechali vyhodit do vzduchu krematorium a na dozorce se vězni vrhli sekyrami, kladivy a kameny. Dva dozorce hodili do ohně a jednoho ubili k smrti. Zmatek využili k tomu, aby rozstříhali ostnatý drát a dostali se do nedalekého lesa. 

Smůla byla v tom, že se při útěku špatně zorientovali a místo směrem k řece Visle utíkali k blízkému táboru Osvětimi v Rajsku. Cestu jim zatarasili členové SS a zahnaní uprchlíci schovávající se ve stodole buď zahynuli v ohni, nebo je SS postříleli. Celkem měla vzpoura za následek smrt 250 vězňů včetně všech organizátorů této odvážné akce. 

Zdroj: Holocaust Research Project, Paměť národa​

KAM DÁL: Když nacisté popravovali ty nejlepší z nás. Nečekaná smrt Vladislava Vančury měla vyvolat strach