Vražda na tyranovi není zločin. Likvidace Reinharda Heydricha dodnes budí emoce

Likvidace Reinharda Heydricha nebyla zásluha pouze výsadkářů, ale také obyčejných občanů
27.05.2020 - 08:30  

Jedná se o nejvýraznější vojenskou akci Československa během druhé světové války. I proto lze polemizovat nad tím, že si společnost zvykla akci označovat jako atentát na Heydricha. Proč byla tato diverzní operace pro vývoj Československa důležitá? Stála v kontextu následné násilné perzekuce za to?

„Z rozhlasu a z novin Jste informováni o tom nesmyslném zabíjení u nás doma. Němci vraždí nejlepší z nejlepších. I tento stav je znamením války, tedy nenaříkat, neplakat ale dělat,” tak 3. října 1941 zhodnotil situaci brigádní generál František Moravec v úředním záznamu k operaci Anthropoid.

Rozhodnutí zlikvidovat říšského protektora Reinharda Heydricha vyšlo od exilové vlády v Londýně. Jaký podíl na ni měl tlak ze strany Britů, aby měl československý odboj výsledky a proč prezident Edvard Beneš vlastně bojoval už v roce 1941 o navrácení předválečných hranic Československa? 

Přehled pojmů

V první řadě je podstatné poukázat na fakt, že ne každý historik souhlasí s pojmem atentát. „Jednalo se o legitimní a oficiální vojenskou akci, schválenou legitimní exilovou vládou, provedenou oficiálními příslušníky armády a samozřejmě i Reinhard Heydrich byl voják,” uvádí v diskuzním pořadu České televize novinář Vladimír Kučera.

Historik vojenského historického ústavu se k tomuto pojmenování staví též negativně: „Sousloví “spáchat atentát” je rétorika nacistického Německa. Tak o tomto činu totiž referovala jejich propaganda. U nás tak postupně toto označení nespravedlivě zdomácnělo,” dodává. Hledání správného názvosloví je jedna věc, ale mnohem podstatnější je smysl celé této vojenské akce, která měla významný politický podtext.

Respekt ze západu

Likvidace Heydricha je v kontextu druhé světové války něčím zcela neobvyklým. „Jednalo se o šéfa Hlavního úřadu říšské bezpečnosti (RSHA), byl po Himmlerovi druhou zodpovědnou osobou za teror na obyvatelích všech Němci okupovaných zemí, také i domácích odpůrců nacismu v Německu, architekt genocidy evropských židů všech národností kam sahala německá moc. Sám Himmler se nechal slyšet, že Heydricha nelze nahradit," vysvětluje archivář hl. města Prahy Mgr. Vojtěch Šustek. Jednalo se tak bezkonkurenčně o nejvlivnějšího pohlavára nacistické moci. I Adolf Hitler v jeho osobě vnímal jen těžko nahraditelnou figuru. Na pohřbu před jeho rakví prohlásil: „Byl jsi skutečně dobrý německý nacionální socialista.“

Celá vojenská akce měla však ještě mnohem důležitější politický rozměr. Exilová vláda vedená Edvardem Benešem musela do světa vyslat jasný signál, že se Československo nepodrobilo nepříteli, ale je schopné bojovat i alternativními metodami.

V sázce byla prestiž, respekt a hlavně zrušení Mnichovské dohody, která znamenala osekání našeho území o pohraničí. Úspěšně zvládnutá extrémně nebezpečné operace Anthropoid přinesla kýžený efekt. Heydrich zemřel a renomé československého odboje mělo celosvětový ohlas. Britové také i díky tomu zrušili Mnichovskou dohodu. Likvidace říšského protektora tak v poválečném návratu předválečných československých hranic zahrála zcela zásadní roli. Byla však vykoupena nejenom krví odvážných parašutistů v čele s Josefem Gabčíkem a Janem Kubišem, ale nacistická odveta udeřila na celý národ.

Nevýslovná oběť

„Kdo by cokoli zatajil, bude podle stanného práva okamžitě zastřelen. Kdo by skrýval cizí osoby, bude podle stanného práva okamžitě zastřelen,” z tlampačů v pražských ulicích se po útoku na Reinharda Heydricha rozeznělo hlášení, které vzbudilo v občanech nevýslovný strach. Stačilo, aby se nakonec pod tlakem nebezpečí sesypal jeden člověk a odhalení akce způsobilo neuvěřitelné ztráty. Byl jím jak známo Karel Čurda. Účastník výsadku Out Distance, který byl v těšné spolupráci právě s vojáky z operace Anthropoid.

V reakci na tento čin bylo kolem 300 popravených v Mathausenu, kteří se na operaci Anthropoid přímo či nepřímo podíleli. Vypáleny byly obce Lidice a Ležáky a vyhlášeno stanné právo, které v důsledku smrti Reinharda Heydricha znamenalo přibližně 5 tisíc zabitých lidí.

Reálná čísla obětí však nelze definitivně určit. Kdo byl oběť a kdo bojovník, který svou účastí počítal se smrtí není podloženo reálnými čísly. Navíc se i zde počty mrtvých staly materiálem pro propagandu, která měla znehodnotit tento válečný akt v očích samotných Čechoslováků. Nelze ovšem pochybovat o tom, že se nacisté za odbojovou akci krvavě pomstili, s čímž se muselo počítat. Pochopitelně se tak ve vzduchu vznáší otázka. Měla likvidace Heydricha smysl v souvislosti s tragickými osudy stovek a tisíců lidí, kteří za to v důsledku zaplatili životem?

„Zapomíná se na jednoduchý fakt, který s válkou souvisí, a to, že Němci museli být poraženi,” připomíná Vojtěch Šustek: „Vlastenci a odbojáři tak museli počítat se ztrátami na životech.” Velké množství přímých účastníků a pomocníků operace Anthropoid bralo svůj úkol statečně se vší vážností. Znám je například vzkaz jedné z odbojářek Anny Pollertové, která z vězení napsala, že to pro ni byla nejdůležitější práce a smířila se s trestem smrti, který ji také v této souvislosti potkal.

Hovořit tak o odpovědnosti odbojářů a vojáků za smrt nevinných lidí je vůči nim krajně tendenční. Smrt Reinharda Heydricha byla pro budoucí vývoj Československa zcela zásadní. Zemi, které nebylo dovoleno se vojensky bránit, tak alespoň zůstal cenný skalp, do kterého se zapojilo velké množství hrdinů, kteří si zasluhují respekt, a nikoli žalobu a soud.

KAM DÁL: Smrt nenáviděného K. H. Franka. Veřejnou popravu vidělo přes pět tisíc rozhněvaných lidí

 

Váš příspěvek pomůže rozvíjet nezávislou žurnalistiku.