Tudy šlo české dřevo k výstavbě Prahy aneb když je vorařina celoživotním koníčkem

S voraři se potkáme v dnešní době již spíše jen sporadicky. Dříve to ale bylo poměrně velmi časté povolání. Celou řadou míst Čech putoval zásluhou vorařů do Prahy stavební materiál - například dřevo - které se podílelo na velebení hlavního města. Jiní zase přepravovali obyvatele přes řeky, což se dělo velmi často např. ve středním Povltaví. Právě o vorařích je nová kniha Jiřího Svobody.

31.03.2018 - 11:00   |  
Voraři dováželi do Prahy nejen stavební materiál, ale např. i sůl
Zobrazit fotogalerii (5)

Bývalý pracovník akademie věd Jiří Svoboda si odbornost přes vodu spojil se svým dlouholetým koníčkem - vorařením. Hlavně o něm sbíral nejrůznější materiály, svědectví či dokumenty, aby je následně spojil a vložil do své nové knihy Historie voroplavby v Čechách, kterou v uplynulých dnech pokřtil v překrásné knihovně Strahovského kláštěra. Právě tato knihovna ukrývá i další skvosty jako třeba Altmannovo panoráma Vltavy z roku 1641. Více než třímetrová kresba zachycuje důležitá místa a trasy, kudy putovalo jihočeské dřevo na důležité stavby hlavního města Prahy. 

Potahová stezka vedla z pražského Smíchova do Českých Budějovic a měřila 191 kilometrů.

Přepravováno nebylo jen dříví

"Podklady jsem intenzivně shromažďoval zhruba dva roky. Ale základy knihy se rodily dlouhá léta," říká Jiří Svoboda, kterému se také podařilo ve své knize zdokumentoval vedle klasické voroplavby po Vltavě, Otavě nebo Berounce i putování vorařů a člunů z Prahy zpět do "jejich základen". Do hlavního města se nevozilo jen dřevo, ale i další cenná komodita - sůl. A protože nebylo výjimkou, že docházelo na vorech mnohdy ke znehodnocování soli, jako doprovod velmi často výjížděly i čluny. Většinu z nich však následně, po úspěšném doprovodu, rozebírali pracovníci například v Podolí na stavební dříví.

Téměř dvě stě kilometrů nazpět "po svých"

Některé ale svou úlohu plnily opakovaně a putovaly tak zpět například na jih Čech do Českých Budějovic, odkud právě nejčastěji byla Praha dřívím zásobována. Táhly je tam na lanech koňské potahy po tzv. Potahové stezce, která vedla podél celého toku až do jižních Čech. 

Na začátku 19. století byly jihočeské lesy zásluhou silné těžby dříví poměrně značně poškozeny.

Během zpáteční cesty, kterou voraři absolvovali pěšky (naposledy zhruba v roce 1905), byla řada oblíbených hospůdek a hostinců, vhodných také k přespání. Vyhlášenou byla například hospůdka U Janderů na Jarově, nyní již součástí pražské Zbraslavi.

O vorařích a jejich životech si můžete více přečíst v nové knize Jiřího Svobody Historie voroplavby v Čechách.