Rozhovor s českým rekordmanem v počtu vystudovaných vysokých škol. 2. část

Pomýšlí mladý muž ještě na další titul, nebo už definitivně dostudoval? A jak mu množství škol (ne)prospívá, když se uchází o práci? Jiří Matěj Brůna se s námi podělil mimo jiné i o jednu svou netradiční zálibu.

11.11.2015 - 07:30  
Jiří M. Brůna se netají tím, že ho studium zkrátka baví.
Zobrazit fotogalerii (4)

V prvním díle rozhovoru jsme si s Jiřím M. Brůnou, který vystudoval šest vysokých škol za sedm let, povídali o vztahu k učení, očekáváních od studia nebo studentském životě. (Další podrobnosti jako například průlet vysokoškolskou studijní dráhou J.M. Brůny si můžete přečíst ve článku Rozhovor s českým rekordmanem v počtu vystudovaných vysokých škol. 1. část.) Jaké další zajímavosti nám o sobě český rekordman prozradil?

Lidi, kteří se vymykají, to nemají úplně jednoduché

V jednom rozhovoru jste se zmínil o tom, že množství vystudovaných oborů je vám v profesním životě spíše na škodu. Velmi by mne zajímalo, jak se k vám na pohovoru chovají personalisté/zaměstnavatelé? Napadá mne, že Vám třeba nevěří, zda jsou všechny tituly pravé, nebo se Vás zdráhají přijmout kvůli pocitu, že brzy půjdete za lepším....

Všechny vysoké školy J.M. Brůny pohromadě.; zdroj: archiv JMB

Přiznám se, že nemám až tolik zkušeností s personalisty a výběrovými řízeními, neboť jsem se většinou snažil využít osobní linie, či oslovit firmy napřímo, případně jsem byl osloven sám. Takže nerad bych dělal nějaké obecné kritické závěry, ačkoliv sám znám vícero autentických příběhů, kdy se u nás například absolvent špičkové zahraniční univerzity "nechytal".

Každopádně se domnívám, že personalista či kdokoliv jiný se konkrétně v mém či podobném případě leckdy neubrání různým myšlenkovým stereotypům. Klidně to může být předpoklad, že budu přehnaně ambiciózní jedinec… že jsem si své vzdělání vymyslel… že se mi nechce pracovat… že jsem patrně tzv. "všeználek", který bude všem lézt na nervy, apod. Už to tak bývá, že lidé, kteří se čímkoliv vymykají, to nemají vždy úplně jednoduché, čímž si ale rozhodně nestěžuji.

A co kdybyste se naopak ocitl Vy na druhé straně a sám zaměstnance přijímal? Rozhodoval by pro Vás spíše titul nebo počet odpracovaných let?

S přijímáním zaměstnanců je to stejné jako s profily na seznamkách. Z logiky věci se každý snaží udělat lepším a hezčím a na prvním pohovoru či schůzce se skoro nikdo nevybarví tak, jako postupem doby, tudíž ono to opravdu není jednoduché. Kromě jiného bych tak spoléhal i na intuici a kladl důraz na komplexní pohled. Jeden dílčí aspekt, jako například konkrétní absolvovaná škola, daný titul, délka praxe by určitě sám o sobě nerozhodoval, ani bych jednomu nedával větší váhu než druhému. Přijde mi to hodně ošidné.

Co na Vaše studium říkají rodiče? Jsou hrdí, že jste vystudoval tolik škol, nebo už Vás od dalšího studia odrazují?

Chtělo by se říci, že na to je potřeba zeptat se přímo jich, ale myslím, že pyšní určitě jsou. Samozřejmě nežiju v nějakém vakuu, tudíž vnímám, že jsou aktuálně docela rozšířené názory typu „to je hrůza, jak dneska všichni mladí studují a nikomu se nechce dělat rukama“ a podobně. Takže se jistě najdou i tací, kteří by řekli, že nemají být na co hrdí. Ale tak věřím, že se mí rodiče za mě snad stydět nemusejí.

Mojí asi nejpovrchnější zálibou jsou mírně extravagantní účesy

Co rád děláte ve svém volném čase, když zrovna nestudujete nebo si nevyděláváte na studium?

Jeho zálibou jsou mírně extravagantní účesy.; zdroj: archiv JMB

Na jedné straně mám úplně běžné koníčky, jako je fotbal, hudba nebo posezení u dobrého jídla či pití. Mojí asi nejpovrchnější zálibou jsou pak mírně extravagantní účesy. Vedle toho mám i trochu specifičtější koníčky. Když mám náladu, tak si čas od času rád přečtu současnou poezii, což vychází i z toho, že můj strýc je pražským básníkem. Celkově se mi líbí abstraktní díla různého druhu. Rád také píšu, nejčastěji se snažím podělit o své postřehy a poznatky v souvislosti s naším vzdělávacím systémem, kterých jsem nasbíral poměrně dost.

V současné době studujete Univerzitu Komenského v Bratislavě. Říkal jste, že to bude Vaše poslední škola. Platí to stále? A jaké jsou plány, až ji dokončíte?

Abych to upřesnil, na zmíněné škole jsem si plánoval udělat tzv. "malý doktorát", ale tento můj původní záměr už není aktuální. Pokud jde o formální vzdělávání, jediné, co by mě ještě tak zajímalo, by bylo nějaké rozšiřující pedagogické studium. Jinak mě teď po exkurzi napříč školským systémem oslovuje pro změnu spíše neformální vzdělávání. Také v praxi jsem částečně zůstal věrný oboru, neboť spolupracuji se školou zabývající se postgraduálními a manažerskými programy. Kromě toho mě baví a dávají smysl projekty a myšlenky s určitým společenským přesahem, takže třeba i tímto směrem bych se chtěl v budoucnu ubírat.

Jsem patriotem Prahy 6

Psal jste mi, že bydlíte "v Praze a přitom na vesnici". Můžu se zeptat na lokalitu, kde bydlíte? Jaký máte k tomuto místu vztah?

Bydlím na západním okraji Prahy, konkrétně v Liboci, a to prakticky celý svůj dosavadní život. Je fajn, že do centra to není daleko a přitom je tady klid jako na vesnici. Stačí ujít pár set metrů a jste v přírodní rezervaci Šárka. Hlásím se k tomu, že jsem patriotem celkově Prahy 6 a vždycky dodávám, například s odkazem na některé plánované stavby (Lední medvěd, obchodní centrum na Bořislavce…), že by mě hodně mrzelo, kdyby naše městská část ztratila svou atmosféru, tvář a kouzlo.

Čtěte také: