Ani do call centra neberou každého

"Do call centra jsem nastoupila, když jsem hledala brigádu při škole," vypráví Simona K. "Odpověděla jsem na inzerát. Obratem mi volal personalista a ještě tentýž týden mě vzal na pohovor. Myslela jsem si, že se jedná práci, na kterou najmou úplně každého. K mému překvapení ze šesti uchazečů na pohovoru včetně mě, vybrali nakonec pouze tři.

Příští týden se nastupovalo nikoliv do práce, ale na školení. Celý týden jsme se učili o produktu (prodávali jsme kreditní karty) a nechávali si vymývat mozek (jinými slovy se nás snažili motivovat).

Čtěte také: Do práce až v 25 letech a důchod v nedohlednu

Kolotoč hovorů a neustále kontroly

Další týden už se jelo naostro. Dostali jsme sluchátka a navolávač nám vytáčel jedno číslo za druhým. Tento kolotoč se za celou směnu nedal přerušit. Nemohli jsme vypnout navolávač, ani položit zákazníkovi telefon. Všechny telefony se nahrávaly, takže by se na to ihned přišlo. Za osmihodinovou směnu jsme zvládli asi 150 až 200 hovorů.

Když jsme si chtěli udělat pauzu, museli jsme zmáčknout příslušné tlačítko v systému.  Jakmile jste pauzu přetáhli, začal se vám odečítat čas ze směny. Dozor byl opravdu neúprosný, stačilo se zdržet o chvilku déle na toaletě a už jste se dostali do červenených čísel.

Jaké byly Simoniny pocity z práce? Choval se k ní management korektně? A jak to s její "kariérou" prodejce po telefonu nakonec dopadlo? Dozvíte se v pokračování Syndrom vyhoření přichází v call centru rychle. Také si můžete přečíst o tom, jaké triky někdy zaměstnavatelé používají, když se jim nedaří sehnat do call centra dost telefonistů. Nabídky společností živicích se telefonním prodejem mohou být šikovně ukryty v inzerátech. Více ve článku Triky firem při obsazování neatraktivních pracovních pozic.