Do Osvětimi a zpět: Děly se v koncentračních táborech zázraky?

Poslední titul ze slovenského nakladatelství Absynt, jenž byl přeložen do češtiny, nese název Srdcový král. Napsala jej jedna z nejvýraznějších autorek polské reportážní literatury Hana Krall. Výrazné je však i zázemí českého překladu tohoto titulu, přeložila jej Helena Stachová, asi nejznámější polonistka a překladatelka z polštiny. Jazykově pak knihu upravila Lucie Faulerová, prozaička nominovaná letos na cenu Magnesia Litera.

18.04.2018 - 14:00   |  
Prohlédněte si celou fotogalerii
Zobrazit fotogalerii (4)

Hana Krall se narodila v roce 1935. V loňském roce vyšlo v Polsku její kompletní dílo. Svazek čítal 1 200 stran. To rozhodně není mnoho, uvážíme-li, že v něm byla sdružena kariéra jedné z nejvýraznějších novinářek trvající několik desetiletí. Je zřejmé, že knihy Hany Krall nejsou dlouhé, rozsáhlé. Tak je tomu i s titulem recenzovaným. Srdcový král nemá ani sto padesát stran. To byl paradoxně jeden z důvodů, proč na něm polská reportérka pracovala tak dlouho.

"Je možné, že Pánbůh ten den osvobodil Osvětim právě kvůli ní?" stojí na přebalu knihy. Připouští reportážní literatura zázraky?

Příběh Židovky Izoldy Regensbergové, jež přežila koncentrační tábor v Osvětimi, totiž měla Hana Krall napsat na objednávku. Na objednávku do té doby neznámé izraelské ženy. Měla se tedy stát takzvaným ghost-writerem, člověkem stylisticky zručným, jenž se vžije do jiné – většinou slavné – osobnosti a co možná nejvěrohodněji napíše její životní příběh. Jako ghost-writer se částečně živil například Ondřej Horák, spisovatel a novinář, který se s druhotinou Nebožtík letos dostal mezi nominované na cenu Magnesia Litera.

A jako ghost-writer dostala Hana Krall nejednoduchý úkol: napsat knihu, jež by se v budoucnosti stala námětem pro film. Ačkoliv jako ghost-writer nikdy nepracovala, když si poslechla životní příběh Izoldy Regensbergové, rozhodla se Krall, že nabídku přijme.

Nevhodné pro Hollywood?

Kniha však židovskou ženu, která si ji objednala, nepřesvědčila. Je příliš krátká. Není vhodným materiálem pro Hollywood. Marně se Hana Krall snažila přesvědčit Izoldu, že ona tak krátké knihy zkrátka píše. Po letech se – se souhlasem přeživší z Osvětimi – reportérka rozhodla, že příběh zpracuje sama. Do vlastní knihy.

Všechno, co v knize je, se skutečně událo.

S vlastními knihami má bohaté zkušenosti a během kariéry došla k jednoznačné charakteristice svého autorského stylu: "Upouštím od literárnosti. Od slov a metafor pro ozdobu." Je pravda, že jazyk, jímž je Srdcový král napsán, je veskrze strohý. Věty jsou často úsečné. Na druhou stranu nelze tvrdit, že by Hana Krall upouštěla od literárnosti. Naopak. Při porovnání s ostatními autory reportážních knih vyjde najevo, že Krall je důmyslnou stylistkou, pracuje se zkratkou, se symboličností, rozsáhlou výpověď, podobně jako citové rozpětí té které situace dokáže vtěsnat do několika řádků, někdy dokonce do jednoho slova. Jako důkaz tohoto tvrzení může posloužit prostředek, jímž Krall dosahuje střídání časových rovin. Když z událostí a situací, jež Izolda prožívá za druhé světové války, přechází do současnosti, použije v podnadpise slovo "Lenoška".

Život a literatura

Ačkoliv Srdcový král do Hollywoodu dosud nepronikl, rozhodně lze prohlásit, že potenciál stát se filmovým trhákem kniha má. Příběh Izoldy, která se vydá do Osvětimi a zpět, aby zachránila svou životní lásku, může velmi volně připomenout jeden z nejznámějších příběhů řecké mytologie, ten o Orfeovi a Eurydice. Rozdíl je však zásadní – stejně jako ostatní knihy, jež vycházejí v produkci nakladatelství Absynt, je to příběh ze života. "Všechno, co v knize je, se skutečně událo," stojí na přebalu knihy. A tomuto příběhu ze života dodala Hana Krall výrazné literární kvality.