Fronta na maso. I tak Pražané tiše hovořili o obrovském Stalinově pomníku. Zástup lidí za sovětským diktátorem totiž evokoval velké problémy se zásobováním potravin, které v 50. letech Československo zažívalo. Příběh jedné z největších soch na světě má ale i své tragické oběti. Samotný autor se svojí ženou neunesli výčitky, které je dovedly až k sebevraždě.
Tuny materiálu
Zahájení stavby se spustilo v roce 1949. Samotné sousoší se začalo vytvářet až o tři roky později. Místo bylo vybráno na dobře viditelných Letenských sadech. Architektura tak objemné stavby způsobovala velké technologické problémy. Celý kopec bylo nutné zpevnit, aby se monument nepropadl do země. Dodnes je podzemí v místě, kde pomník stával, plné obrovských sklepů s masivními sloupy.
Samotné sousoší je utvořeno ze žlutobílých opracovaných žulových kvádrů na železobetonové konstrukci. Autorem celého projektu byl sochař Otakar Švec a architekt Jiří Štursa, který řešil okolí pomníku a jeho podstavec. Paradoxem je, že před zadáním na vytvoření Stalina oba pracovali na podobně monumentálním návrhu pomníku Tomáše G. Masaryka.
Tento hodnotový rozpor a podpis pod oslavovaný symbol sovětského teroru stál Otakara Švece a jeho ženu život.
Dohnán až k sebevraždě
Otakar Švec byl svého času významnou postavou českého sochařství. Ve světě se proslavil sochou Sluneční paprsek - Motocyklista, která ve stylu futurismu zachycuje závodníka při jízdě. Pracoval i na stáži v Paříži a následně vedl ateliér sochařstvi na Akademi výtvarných umění. Blízce spolupracoval s Osvobozeným divadlem a vytvořil několik pomníků známých českých osobností jako Jana Nerudu v Praze nebo T.G Masaryka v Lounech.
V roce 1949 byl stejně jako dalších 54 sochařů donucen přihlásit se do soutěže na vytvoření pomníku bolševického vůdce SSSR. Nikdo z nich si nemohl dovolit odmítnout. Švec ke svému překvapení soutěž vyhrál, i když záměrně sochu navrhoval tak, aby nebylo možné ji postavit.
Tak začalo velmi složité období, kdy sochaře neustále kontrolovala StB a byl nucen chodit na schůzky s těmi nejdůležitějšími komunisty. Strana na něj vytvářela obrovský tlak a Švec se zároveň obával, jestli se tak monumentální dílo nesesune z Letné do Vltavy. To by pro něj pravděpodobně znamenalo doživotní kriminál nebo trest smrti. Začal tak prohlubovat alkoholismus a svůj zájem o práci nahradil zájmem o milenky. Jeho rozklad osobnosti a zálety s nálepkou sochaře, který tvoří obrovské monstrum nad Prahou, nevydržela jeho žena. Spáchala tak ve svém bytě sebevraždu. Otrávila se plynem.
Tento akt byl i pro Otakara Švece poslední kapkou, a tak pár dní před slavnostním odhalení sochy J. V. Stalina následoval svoji ženu Vlastu, když se stejně jako ona otrávil plynem.
Odhalení kultu osobnosti
Jen rok po slavnostním odhalení Stalinova pomníku se odehrál zásadní komunistický sjezd v Sovětském svazu. Nikita Chruščov zde odhaluje tzv. Kult osobnosti, který zásadně mění pohled komunistické moci na nedotknutelnost J. V. Stalina. Z oslavované osobnosti je náhle tyran s portfoliem plným krutostí. Režim je tak nucen se vypořádat se všemi symboly, které veřejně odhaleného diktátora znázorňují. Tak začíná plán, jak se zbavit monumentálního a největšího sousoší v Evropě.
K akci se komunistická strana odhodlá až v roce 1962. Po sedmi letech se tak hroutí tento monstrózní objekt. Odstřelování bylo velmi přísně tajeno, ale fakt, že v centru Prahy odstřelujete největší žulové sousoší na světě, nejde jen tak uklidit pod koberec. Výbuchy byly údajně slyšitelné po celé metropoli. Akce trvala několik týdnů a dlažební kostky a nepoužitelný materiál byly odvezeny do slepého ramene Vltavy u Rohanského ostrova.
Dnes na místě sovětského diktátora pozvolna kmitá metronom a oblast ovládl skateboarding a krásná vyhlídka na Prahu. Masivní podstavec je dnes automatickou součástí Letné a vzpomínka na Stalinovo sousoší je už jen těžko uvěřitelné, mrazivé sci-fi.
