Socialistická perla: Klášter, který se stal symbolem bombardování Prahy, udivuje vesmírnou architekturou

Přežil oheň, aby se znovu zrodil jako Fénix z popela. Pohled z Palackého náměstí směrem na Nové Město má jednu jasnou dominantu. Emauzský klášter, který na sebe upozorňuje neobvyklým architektonickým tvarem, má ve svých zdech vepsán nejbolavější moment Prahy za druhé světové války.

14.12.2018 - 15:45  

Není moc vzorových příkladů, kdy do sebe společně a ladně zapadá architektura dvou stylů, která je od sebe vzdálená stovky let. Emauzský klášter na Novém Městě pražském je v tomto ohledu zcela unikátní. Místo, jež založil Karel IV. pro slovanské benediktiny, svoji aktuální tvář získalo až za socialismu. Odvážná dostavba zdemolovaných věží dodnes udivuje svým odvážným charakterem.

V klášteře vznikla hlaholská část tzv. Remešského evangeliáře, který se pravděpodobně ztratil z Prahy v době husitských válek. Později se rukopis stal součástí chrámového pokladu ve francouzské Remeši.

Spojenecký nálet

Když 14. února 1945 provedlo údajně omylem americké letectvo nálet na Prahu, zemřelo až 701 obyvatel. Nejkrvavější moment, který Praha za druhé světové války zažila, odneslo i mnoho významných staveb a čtvrtí. Až 250 svržených bomb, které měly pravděpodobně padat na německé Drážďany, zasáhlo postupně Radlice, Vyšehrad, Zlíchov, Karlovo náměstí, Nusle, Vinohrady, Vršovice a Pankrác.

Nálet stál nejenom životy stovek občanů Prahy, ale zásadně se podepsal také na pražské architektuře. Desítky činžovních domů padly k zemi, ale demolici postihlo i několik vzácných objektů. Škody hlásil Faustův dům, Vinohradská synagoga, sochy na Palackého mostě, ale nejviditelnějším symbolem se stal Emauzský klášter.

Klášter v plamenech

Už během druhé světové války byl klášter přístřeškem mnoha aktivit. Odbojáři zde několikrát využívali vysílačku “Magda”. Později nacisté mnichy vyhnali a zřídili zde lazaret. Události 14. února však vše mohutně zastínily. Tři zápalné pumy o váze 227 kg se na klášteru podepsaly ničivě.

Obě gotické věže tak dostaly osudové zásahy. Severní byla zcela zničena a jižní postupně celá vyhořela, ze dvou třetin se zřítila kostelní klenba a všechny gotické budovy vyhořely, až na klenby v přízemí.

Vyhnání a opravy

Opravy komplexu začaly až v první polovině 50. let. V roce 1950 se však nový režim projevil během Akce K, kdy násilně klášter zrušil. Někteří mniši měli štěstí a stihli uniknout do zahraničí, ale velký počet z nich čekala represe v podobě šikany, křivého obvinění z protistátní činnosti a nasazení do pracovních táborů.

Celý areál prošel důslednou rekonstrukcí a jako podpis se nad Novým Městem pražským pne nová podoba věží kostela Panny Marie, svatého Jeronýma a svatých patronů slovanských.

Skořepinová křídla navrhl František Maria Černý. Betonová konstrukce zakončená pozlacenými hroty je unikátní ukázkou spojení dvou zcela odlišných architektonických stylů, ale také ideologických myšlenek.

Dramatická a dynamická podoba věží v pevné betonové konstrukci v citlivém gestu míří vzhůru do nebe, ale také dále do vesmíru. Božská myšlenka kostela promlouvá směrem k nebi nekompromisní silou, která spíše než o Bohu hovoří o celém univerzu.

Celý areál kláštera je částečně otevřen veřejnosti. V jeho bezprostřední blízkosti se nachází CAMP (Centrum architektury a městského plánování), které je otevřené veřejnosti.