Zimní stadion Štvanice. Pražská památka, která žije už jen ve vzpomínkách

Jednalo se bezpochyby o nejvýznamnější hokejový stadion naší historie. Ta se totiž na jeho ledové ploše několikrát zapsala nesmazatelným písmem. Chrám sportu sloužil téměř osmdesát let, ale nakonec byl se smutkem srovnán se zemí. Byl k tomu vůbec důvod?

17.01.2019 - 15:50   |  
Stadion v dobách své největší slávy
Zobrazit fotogalerii (4)

Když se dnes projdeme na ostrově Štvanice, pocítíme hlubokou hořkost. Nehostinné místo protknuté rušnou magistrálou je skoro nedobytnou tvrzí, ale stále zde i dnes najdeme v první řadě sportovní areály. Místu tak vládne tenis a ve vltavském kanálu občas zahlédneme kajakáře bojujícího s peřejemi.

V západní části ostrova však ještě před pár lety stál hokejový stadion, který je s naší historií spjat jako žádný jiný. Místo něj uvidíme jen rozježděnou plochu od cyklistů, kteří si na jeho půdorysu vytvořili svůj bikepark.

Funkcionalistická budova, která byla dominantou této části ostrova, svůj původní lesk ztratila už dávno a je s podivem, že stále stojí. Doba minulá se logicky ozývá s nostalgií, protože dnešní stav tehdy velmi elegantního areálu je v žalostném stavu.

První svého druhu

Dnes již neexistující zimní stadion byl unikátní hned z několika důvodů. Jednalo o úplně první stadion s umělou ledovou plochou na území Československa a možná ještě výjimečnější prvenství se váže na výhru československé reprezentace na mistrovství světa v ledním hokeji.

V roce 1947 se tak narodilo úplně první z mnoha vítězství, které naši malou zemi uprostřed Evropy pasovalo do nejvyšších pater hokejové společnosti. Československá reprezentace si svůj stadion s umělou hrací plochou zasloužila až po pěti vítězstvích na mistrovství Evropy, což bylo ve světovém kontextu zcela unikátní.

Slavná výhra

Stadion byl oficiálně otevřen 6. listopadu roku 1932. Jeho stavbu měl na svědomí architekt Josef Fuchs, který se podílel i na stavbě Veletržního paláce. Celému stadionu dominovala funkcionalistická stavba, kde bylo administrativní zázemí, prostory pro návštěvníky stadionu, ale také malá restaurace.

Čtyřcentimetrový led vznikl díky chladicímu zařízení za dvě hodiny.

Ledová plocha měla dvě části. Jedna určená pro volné bruslení a ta hlavní pro hokej. Ta hostila za svojí existence mnoho památných zápasů, které jsou navěky spojeny s naším tradičním sportem. První zápas zde českoslovenští reprezentanti odehráli s Francií a na výsledkové tabuli svítil nerozhodný stav 4:4. Tehdy zápasu přihlíželo necelých 7 000 diváků.

Asi nejpamátnější byl pro Štvanici rok 1947, kdy zde českoslovenští reprezentanti vyhráli titul mistra světa v ledním hokeji. Mistrovství světa se na štvanickém stadionu odehrálo celkem čtyřikrát, a to v letech 1933, 1938, 1947 a 1959. Stadion Štvanice byl svědkem nejen hokejových vítězství, ale také technologického pokroku. V roce 1955 z těchto míst proběhl první televizní přenos.  

Úpadek…

Otevřená Štvanice svoje zastřešení získala až v roce 1956 kvůli mistrovství Evropy v basketbalu žen. Slavné dny Štvanice nebyly spojené jenom s hokejem a basketbalem. Pravidelně se zde odehrávalo mistrovství světa v krasobruslení.

O svoji tehdejší slávu však postupně začal stadion přicházet i díky výstavbě nedaleké Sportovní haly na Výstavišti. Modernější a kapacitně velkorysejší prostor tak převzal pod svou správu všechny důležité sportovní akce a stadion Štvanice se musel smířit s tím, že bude hrát druhé housle.

Stadion byl sice v roce 1968 kompletně opraven, ale jeho postupnému skomírání nepřála ani příroda, ani doba. Jednotlivé části byly veřejnosti nepřístupné. V roce 2000 byl stadion prohlášen kulturní památkou, ale do příběhu zásadně promluvila povodeň roku 2002.

Ledová plocha byla občas využívána pro bruslaře, ale na stavbě byl znatelný její zásadní úpadek. Z bezpečnostního hlediska byl objekt v roce 2011 vyklizen a téhož roku, 28. května, začala dvacetidenní demolice. Stadion Štvanice se tak nadobro stal jen pamětní fotografií a vzpomínkou v hlavách pamětníků. 

Klíčová slova: