Smutný osud Jana Zahradníčka: Komunisti jej zavřeli do vězení a doma se otrávily jeho dcery

Básník Jan Zahradníček to v životě neměl jednoduché. Trpěl tělesným postižením, kvůli němuž se mu mnozí vysmívali. To však pořád ještě nebylo nic proti tomu, co tohoto významného umělce čekalo v pozdějších letech.

18.01.2019 - 14:45   |  
Prohlédněte si celou fotogalerii
Zobrazit fotogalerii (4)

Jan Zahradníček se narodil roku 1905 a řadí se tak k nejsilnější básnické generaci, jaká se v kontextu českým jazykem psané literatury objevila. Do té se – alespoň dle roku narození – řadí třeba Vítězslav Nezval, František Halas, Vladimír Holan nebo třeba budoucí držitel Nobelovy ceny za literaturu Jaroslav Seifert. Mezi Zahradníčkovy nejznámější sbírky patří dozajista Pokušení smrti, Jeřáby, La Saletta či Znamení moci. Jeho bezesporu nejznámější básní je pak Užovka, která si probojovala cestu do téměř všech českých čítanek a řadí se ke kanonickým textům české literatury.

Smůla provázela Jana Zahradníčka již od dětství. Nebyly mu ještě ani dva roky, když se velice vážně zranil. Následky nešťastné události jej provázely po celý život, Zahradníček byl tělesně postižený. Co ztrácel z hlediska tělesné konstituce, to doháněl znalostmi a erudicí. Během studií byl třídním premiantem a díky tomu, že byl ochoten podělit se o své znalosti, byl oblíbený i mezi spolužáky.

Do vězení za životní postoj

První verše uveřejnil za studií a v roce 1930 přišel Zahradníčkův knižní debut; a nutno poznamenat, že se kniha Pokušení smrti se stala okamžitě literární událostí. Tou dobou se Zahradníček rovněž spřátelil s lidmi, kteří jej provázeli po celý život. Byli mezi nimi například básníci František Halas či Josef Knap, spisovatel a překladatel Jan Čep a především Bedřich Fučík.

Jan Zahradníček je řazen mezi spirituálně orientované autory, což mu samo o sobě značně znesnadnilo život po komunistickém převratu. Dnes je Zahradníček řazen mezi nejvýznamnější představitele tohoto směru, k němuž jsou řazeni například Josef Kostohryz či Vladimír Vokolek. Vedle vlastní tvorby se Zahradníček věnoval i překladu. Do češtiny převedl mnohé básně německého básníka českého původu Rainera Maria Rilka a pomohl i při překladu Božské komedie (či pouze Komedie) Danta Alighieriho.

Již v roce 1951 byl Jan Zahradníček – coby představitel české katolické kultury – zatčen. V roce 1952 byl pak za údajnou protistátní činnost odsouzen k třinácti letům vězení. Vzhledem k chatrnému zdraví nesl Zahradníček pobyt ve vězení ještě hůře než ostatní. Ve věznici na Pankráci Zahradníček pokračoval v psaní. Značnou část jeho rukopisů zachránil dozorce Václav Sisel, který Zahradníčkovy texty ze střeženého prostoru odnášel a poté uchovával až do roku 1968.

Nešťastný výlet

Jan Zahradníček se oženil v roce 1945 s Marií Bradáčovou, učitelkou, jež byla o čtrnáct let mladší. Spolu měli tři děti – jednoho syna a dvě dcery. V roce 1956 však zasáhla rodinu další rána. Obě dcery následkem otravy houbami zemřely. Básník dostal propustku a vypravil se na pohřeb, "venku" však mohl strávit pouze čtrnáct dní. Díky této propustce se narodila dcera Marie Štěpánka.

Jan Zahradníček byl osvobozen v rámci všeobecné amnestie v roce 1960, svobodu si však užil sotva pár měsíců. Vinou špatných podmínek a podlomeného zdraví Zahradníček krátce po propuštění z věznice umírá. Jeho osud je jedním z nejchmurnějších, které má na svědomí bývalý režim. A rozhodně ne jediný.