Krvavá neděle v Severním Irsku. Když nevinní umírali při střelbě britských vojáků

Pod pojmem Krvavá neděle si mnoho Irů představí jednu z nejbolestivějších ran náboženské i národní války. Konflikt v Severním Irsku trval několik let, ale 30. leden 1972 se nesmazatelně zapsal do irských dějin. Proč se poklidná demonstrace proměnila v masakr, kde umírali i nezletilí chlapci?

30.01.2019 - 11:15  
Památka na zemřelé je připomenuta na zdi města Berry
Zobrazit fotogalerii (3)

Pod pojmem “Krvavá neděle” bychom v historii našli ještě jeden podobný incident, který se odehrál v roce 1905 v Petrohradu. Tehdy se zvedla vlna nevole z řad dělnické pracovní vrstvy a v pokojném pochodu hodlali carovi předat petici za zlepšení pracovních podmínek, zrušení cenzury a garanci náboženské tolerance. 140 tisíc lidí se však dostalo do nekompromisní palby a pro 130 účastníků to znamenalo smrt.

Konflikt, který se odehrál 30. ledna 1972 v severoirském městě Londonderry (Derry), byl v lecčem podobný, avšak zdejší ilegální pochod nebyl tak masový jako v Rusku. Přesto se jedná o jeden z nejčernějších dnů ve vztahu Irska a Velké Británie. Jaký byl průběh severoirského masakru?

Kdo proti komu?

Na konci 60. let se naplno rozhořel konflikt v Severním Irsku, který do roku 1998 znamenal 3500 obětí na životech. Jádrem problému byla touha jedné strany připojit Severní Irsko k zbytku nezávislého Irska a druhé, která se národnostně a nábožensky více identifikovala se Spojeným království.

Slavná irská kapela U2 složila píseň Bloody Sunday, která reaguje na události z roku 1972. Píseň se stala celosvětovým hitem a také přispěla k velké osvětě celé severoirské tragédie. 

Konflikt tak nebyl pouze národností, ale také náboženský. Stály proti sobě totiž irští katolíci proti loajalistickým protestantům. Konkrétně se jednalo o republikánské polovojenské jednotky (Dočasná IRA), loajalistické polovojenské jednotky (UDA, UVF) a britské státní bezpečnostní síly.

Nejkrvavější rok

Dlouholetý konflikt byl nejvíce vyostřen právě v roce 1972. Politické násilí si v tomto roce vyžádalo až 500 obětí z nichž se více než v polovině případů jednalo o civilisty. Město Derry bylo na konci roku plné barikád, které blokovaly přístup do tzv. “Free Derry”, kde se už tři roky místní snažili část města proměnit v nedobytnou no-go-zonu. Postupně se zde soustředila i IRA.

Asi nejkřiklavější událostí, která je spjatá se severoirským konfliktem je právě “Krvavá neděle” v Derry. Důvodů je hned několik. Při pokojné demonstraci zde zemřelo celkem třináct osob na místě a jedna následně v nemocnici. Dalším důležitým faktem je, že útok vedla britská armáda. 

Pokojný protest…

Když 30. ledna vyšlo několik tisíc protestujících na nepovolený pochod ještě nic nenasvědčovalo tomu, že hned několik z přítomných bude pod smrtící palbou. Podle organizátorů, kterým byla katolická organizace za lidská práva se v ulicích Londonberry sešlo až 30 tisíc lidí.

Čísla se s různými zdroji liší. Tehdejší nejvyšší britský soudce lord Widgery uvedl, že protestu se účastnilo 3 až 5 tisíc obyvatel. Reálný odhad z více zdrojů zmiňuje 15 tisíc demonstrujících.

Britská armáda se obávala útoků a provokací ze strany IRA. Údajně byla proti demonstrantům povolána elitní parašutistická  jednotka kvůli obavám z přítomnosti ostřelovače a několika mladých útočníku s hřebíkovými bombami.

Během pochodu byla ze strany mladých protestujících obvyklá provokace vůči vojákům, ale nijak zvlášť se nelišila od podobných situacích v minulosti. Přesto přišel rozkaz střílet. Až stovky výstřelů na nevinné a neozbrojené účastníky protestů znamenaly opravdu krvavou neděli.

Mnoho z obětí bylo střeleno do zad, když byly na útěku nebo v momentě, kdy pomáhaly zraněným. Některým obětem bylo 17 let.

Celkově zemřelo 14 osob a dalších 14 osob bylo vážně zraněno v důsledku nepochopitelné střelby. Svědci události vždy potvrzovali, že zastřelení neměli žádné zbraně a nijak neohrožovali armádu na životě. Smutnou tečkou byla reflexe ze strany samotných britských vyšetřovacích složek.

Lží k pohromě

Událost z konce ledna roku 1972 odstartovala masivní nábor mladých Irů do polovojenské organizace IRA. Tím se v severoirském konfliktu začala psát nejkrvavější kapitola, která dosáhla za necelý rok skoro 500 obětí.

Výčet smutných důsledků podtrhlo následné vyšetřování. Plno manipulace a upravených důkazů mělo vojáky omilostnit a naopak jim dát v jejich nepochopitelném masakru za pravdu. Během procesu vznikly uměle naaranžované fotografie hřebíkových granátu v bytě jedné z obětí.

Až v roce 2010 konečně britská vláda přiznala, že šlo o střelbu do nevinných demonstrantů. Vyšetřování, které nanovo inicioval v roce 1998 Tony Blair, tak dokončil David Cameron omluvou, která přišla však až příliš pozdě…