Slavný reportér píše o pádu Sovětského svazu i o strašlivých gulazích, v nichž trpěly tisíce lidí

Sovětský svaz počátkem devadesátých let padl, ačkoliv se jednu dobu zdálo, že je zcela neochvějný. Ačkoliv proto, aby si udrželi moc, mučili a zabíjeli jeho představitelé tisíce a tisíce lidí. Proč se nakonec tento aparát sesypal? 

31.01.2019 - 18:30   |  
Prohlédněte si celou fotogalerii
Zobrazit fotogalerii (3)

Na tuto otázku se, samozřejmě nepřímou cestou, snaží v knize Impérium odpovědět patrně nejvýznamnější představitel školy polské reportážní literatury Ryszard Kapuściński. Ten se v době, kdy se Svaz sovětských socialistických republik začal otřásat v základech, do "matičky Rusi" vypravil, aby přinesl cenné svědectví nejen o procesu, v jehož rámci se jeden z nejmocnějších státních útvarů rozpadl.

Kapuściński se rovněž ohlíží do minulosti, přemítá nad systémem, jenž byl s to "udržet na uzdě" miliony hladovějících lidí, jimž hrozila smrt zastřelením jen za křivý pohled, zamýšlí se nad onou chimérickou ruskou duší, vypravuje se na místa nejbrutálnějších terorů…

"Sundat brýle! přikazuje. […] Domýšlím se, že vím, na čem jeho hlava pracuje, hledá nepřítele."

Pasová kontrola

"Letiště, pasová kontrola. V okénku mladý pohraničník. Začíná prohlížení pasu. Prohlížení a čtení, ale především se hledá fotografie. Tady je! Voják se podívá na fotografii a pak na mě. Něco se mu nezdá. Sundat brýle! přikazuje. […] Domýšlím se, že vím, na čem jeho hlava pracuje, hledá nepřítele. […] Někdy můžete slyšet: studená válka už skončila. Jenže ona trvá, je tam někde mezi fotografií a tváří, v tom pátravém a podezíravém pohledu, v tom přemýšlení, zvažování a nejistotě, co nakonec s námi udělat."

Snad právě tímto citátem by se dalo odpovědět na otázku, co stojí za mimořádným úspěchem Ryszarda Kapuścińského coby reportéra. Je to onen příslovečný přesah, jenž se stará o to, že jeho knihy, jakkoliv jsou provázány s daným časovým zasazením, nemusí nutně ztratit na aktuálnosti. "Otec" reportážní literatury se totiž sám nenechává dobou, o které píše, zasazovat. A zrovna citovaná pasáž je toho důkazem. V knize Impérium bychom snad mohli najít odpovědi na otázky, které bychom si pokládali, kdybychom Rusko navštívili dnes. A nejen Rusko, cosi podobného, pátravý, a především nedůvěřivý pohled bychom mohli najít v mnoha zemích východního bloku.

Od dětství k úvahám

Kniha Impérium je rozdělena do tří částí. První nese název První setkání a Kapuściński v ní vzpomíná především na své dětství, na to, jak jej a jeho blízké poznamenal rozpínající se Sovětský svaz, na zážitky ze školy, kde se okruh jeho spolužáků postupně zužoval a rovněž učitel byl po nějaké době vystřídán. Druhá část, Z ptačí perspektivy, je pomyslným jádrem knihy.

Kapuściński popisuje své cesty Sovětským svazem mezi lety 1989–1991, kdy už bylo zřejmé, že impérium padne. Obzvláště působivé jsou například pasáže věnované Kremlu, a především pak Kolymě, jednomu z největších a nejděsivějších lágrů bývalého Sovětského svazu. Třetí část je nazvána Pokračování trvá a jsou to zpětná ohlédnutí za Kapuścińského cestou.

Impérium vyšlo v nakladatelství Absynt, které nás už nějakou dobu zásobuje kvalitní reportážní literaturou. Vzhledem k tomu si můžeme Impérium postavit vedle ostatních knih z edice Prokletí reportéři a porovnat, jak se psaly reportáže na samém počátku a jak jsou psány nyní. Podstatný rozdíl je dozajista v tom, že Kapuściński je veskrze subjektivní.

Celou knihou nás provází nejen jeho vypravěčský hlas, ale i Kapuściński osobně. A autor se projevuje jako bytostný intelektuál, dílo je protkáno citáty z mnoha slavných spisovatelů, filozofů, básníků… o to víc pak na čtenáře zapůsobí, když tento sečtělý muž bloudí dlouhé hodiny po Moskvě, poněvadž není možnost, kde by si mohl sednout, a navíc má v botě "shrnutou ponožku".