Živé terče míří do finále: Seriál odhalil slabá místa

Včera večer byl odvysílán druhý ze tří plánovaných dílů detektivní minisérie Živé terče. Závěr cyklu Detektivové od Nejsvětější trojice dostal na starost režisér Jan Hřebejk. Před posledním dílem je jasné, že rčení nejlepší nakonec tentokrát neplatí.

06.05.2019 - 11:30   |  
Klára Melíšková
Zobrazit fotogalerii (5)

Tím nejlepším z tohoto celkově velmi podařeného cyklu je patrně Vodník. Čtvrtá minisérie byla odvysílána nedávno a režíroval ji Viktor Tauš. Ten se jinak s Janem Hřebejkem o režisérskou taktovku dělil pravidelně. Vedle Vodníka režíroval Viktor Tauš i Modré stíny, Jan Hřebejk pak měl na starost kromě Živých terčů ještě Případ pro exorcistu a Pět mrtvých psů.

Rozpačitý dojem vyvolá v Živých terčích už skutečnost, že po čtyřech odvysílaných dílech se diváci ptají, zda ten pátý cyklus nějak uzavře. Překlene to, co již odvysíláno bylo, a nabídne třeba překvapivé finále. To se však, jak lze usuzovat z prozatím dvou odvysílaných dílů Živých terčů, nestane. Zkrátka a jednoduše další případ. Pokud by se jednotlivé série promíchaly, nic moc by se nestalo. Velkolepé finále je samozřejmě zčásti přespřílišný požadavek, na druhou stranu na něj dychtivý divák, který už si s postavami během let užil své, nemůže nemyslet.

Tři týdny a jeden případ

Natáhnout jeden detektivní případ na tři týdny, to rozhodně není nic jednoduchého. Běžnější případ je ten, že detektiv nastolený zločin vyřeší ještě téhož večera. Mnoho detektivních seriálů pak vedle těchto "zločinů na jeden díl" láká diváky ještě jedním velkým, dlouhodobým případem, pro nějž je detektiv většinou osobně zaujatý. Připomenout zde můžeme třeba Mentalistu, kde však ona dlouhodobá linka získala po čase neukočírovatelné rozměry.

Živé terče, stejně jako další případy komisařky Marie Výrové, to mají složitější. A samozřejmě i více riskují. Pokud by totiž bylo již po druhém a ještě hůře po prvním díle patrné, jak se věci mají, třetí díl by byl jednoduše zbytečný. Něčemu podobnému se tvůrci naštěstí vyhnuli. Co je však slabinou Živých terčů, která pramení právě z rozložení jednoho případů do tří večerů, to je velice pomalé tempo seriálu. A především to, že se tak docela nepodařilo sladit detektivní linku s tou, v níž jsou rozehrány mimopracovní vztahy postav.

Některé scény tak působí na první pohled velmi vážně, aby se o pár desítek minut později ukázalo, že se jejich vyústění vtěsnalo do dvou tří replik. Je naopak velkým kladem Živých terčů, že detektivní zápletka je stejně jako v předchozích sériích velice nosná a silná. A tak si nakonec diváka získala i přes mnohé slabší momenty.

Detektivové naposledy

Cyklus Detektivové od Nejsvětější trojice je divácky velice oblíbený. První díl Živých terčů sledovalo kupříkladu téměř milion a půl diváků. Ti rozhodně nemusejí litovat, jelikož seriál si diváky dozajista zaslouží, ačkoliv k němu lze mít nějaké výhrady. Skutečnost je spíše taková, že po čtyřech nadprůměrných řadách, jež byly korunovány skvělým Vodníkem, mnozí doufali v ještě lepší finále. Toho se jim zatím nedostává.

A komisařka Marie Výrová by si je zasloužila. Stejně jako její tým, který se v Živých terčích opět takříkajíc zapojil do hry. A jde mu to skvěle – minimálně co se hereckých výkonů týká. Zda a jak se Kláře Melíškové, Stanislavu Majerovi a dalším podaří rozluštit případ, na to si budou muset diváci počkat do příštího týdne.