Štědrý rozpočet, státní dozor a problém s dlouhými vlasy. Malý pitaval z velkého města má pozoruhodnou historii

Malý pitaval z velkého města je detektivní seriál, který vznikl již v osmdesátých letech. Přesto se pravidelně vrací na televizní obrazovky, stejně jako se k němu vrací další a další generace diváků. Čím je seriál tak přitažlivý a jak vlastně vznikal?

15.07.2019 - 15:00  
Prohlédněte si celou fotogalerii
Zobrazit fotogalerii (5)

Základ úspěchu Malého pitavalu z velkého města nese jméno Jaroslav. Respektive dva Jaroslavové – Jaroslav Dietl a Jaroslav Dudek. Tvůrčí dvojice, která má na svém kontě takové stálice české televizní tvorby, jako jsou Nemocnice na kraji města, byla svého času takřka garantem úspěchu. A za garanty úspěchu bylo třeba pořádně zaplatit. Dodnes se objevují články o tom, kolik herci, ale i režisér za práci na Malém pitavalu z velkého města dostávali.

I údaje o celkovém rozpočtu se čas od času objeví a je patrné, že tvůrci Malého pitavalu z velkého města měli k dispozici neobvykle vysoké množství financí – necelých patnáct milionů Kčs. Množství finančních prostředků šlo – vedle odměn – i na stavbu ateliéru, v němž se Malý pitaval z velkého města natáčel.

Tvůrčí duo

Jaroslav Dietl se narodil v Záhřebu v Jugoslávii v roce 1929, a když mu byly čtyři roky, přestěhoval se s matkou do tehdejšího Československa. Vystudoval dramaturgii na FAMU a poté se stal dramaturgem a scenáristou Československé televize. Jako dramatik a scenárista působil takřka celý život. Vedle již zmíněných počinů, na nichž pracoval se svým jmenovcem, má Dietl na kontě desítky dalších televizních filmů a mnoho seriálů. Přestože práce scenáristy není tak na očích jako výkony herců či režiséra, Jaroslav Dietl je dodnes pokládán za velice výraznou tvář českého filmu.

Jaroslav Dudek se narodil v roce 1932 a zemřel v roce 2000. Po studiu nastoupil jako režisér Divadla S. K. Neumanna, během své kariéry působil i ve Vinohradském divadle. Pro televizi začal pracovat koncem padesátých let. Výrazný úspěch přišel se seriálem Taková normální rodinka z roku 1971, v tom samém roce se začal vysílat i jeden z nejslavnějších počinů tvůrčí dvojice Jaroslav Dudek, Jaroslav Dietl – cyklus Bakaláři.

Ten byl specifický v tom, že jej tak trochu tvořili samotní diváci. Jaroslav Dietl souhlasil s tím, že bude psát scénáře, ale chyběly mu náměty. A tak byli požádáni diváci u televizních obrazovek, aby psali dopisy, v nichž budou přibližovat příběhy – které sami prožili –, na něž by se v televizi rádi dívali. V tom se Malý Pitaval z velkého města Bakalářům trochu podobá. I zde neměl Jaroslav Dietl s náměty takovou práci. Případy obsažené v seriálu byly totiž inspirované skutečnými událostmi. Ty vybíral k seriálu přizvaný odborník, policejní major, ze skutečného archivu kriminálky.

Pryč s vlasy

Parta pražských kriminalistů, kteří vyšetřují množství zločinů, byla pod oficiálním státním dohledem. Problém byl kupříkladu s tím, že Pavel Zedníček nosil v době natáčení dlouhé vlasy – to se představitelům režimu samozřejmě nelíbilo, tou dobou totiž museli policisté chodit s vlasy ostřihanými nakrátko. Zedníček odbornému poradci oponoval tím, že s dlouhými vlasy může coby vyšetřovatel lépe pracovat v utajení – kupodivu to byl argument, se kterým se poradce seriálu smířil.

Na závěr vysvětlení názvu – slovo pitaval není v českém jazyce běžně užívané a mnoho diváků se tak může ptát, co vlastně znamená. Je to jednoduché – pitaval je sbírka kriminálních příběhů.