Tanec mrtvých dětí na Starém židovském hřbitově. Místo, které děsí a inspiruje už několik staletí

Pohled na polámané náhrobky, které rostou ze země židovského hřbitova, mohou nejednoho návštěvníka vyděsit. Legendy, pověsti a strašidelné historky na klidu nepřidají. Co se děje na hřbitově, když se zavřou jeho brány a davy turistů nechají nebožtíkům zasloužený klid?

13.09.2019 - 18:30   |  
Starý židovský hřbitov má hlubokou historii
Zobrazit fotogalerii (4)

Židovské obyvatelstvo má v Praze dlouholetou tradici. První informace, které dokládají jejich přítomnost v našem hlavním městě, pocházejí z desátého století. Původně se jejich sídliště vyskytovalo pod Vyšehradem, ale od 13. století se primárně soustředili v oblasti Židovského města na Starém Městě. Dnes místo zvané Josefov je cílem turistů z celého světa. Luxusní obchody se pravidelně střídají s židovskými památkami a genius loci to v centru Prahy nemá vůbec jednoduché. Hřbitov si svoji děsivou atmosféru drží i pod tlakem všudypřítomných turistů.

Starý židovský hřbitov je podle zmínky v knize Biarritz od Hermanna Goedscheho (Sir John Retcliffe) místem tajných setkání židovských mudrců, kteří zde osnují své plány na ovládnutí světa.

První náhrobky

Úplně nejstarší náhrobní kámen na Starém židovském hřbitově patří pražskému rabínovi a básníkovi Avigdoru Karovi a pochází z roku 1439. Posledním vyhloubeným hrobem byl ten pro Mojžíše Lipmana Becka v roce 1787. Později musel pozemek židovského hřbitova ustupovat asanaci Starého Města.

Část pozemku zabralo Umělecko-průmyslové muzeum a náhrobky, které stály v cestě, byly začleněny do nové zdi, která prostor ohraničila. Charakteristický vzhled hřbitova je dán i nedostatkem místa pro zesnulé. Podle židovského náboženského práva (halacha) nesmějí židé hroby rušit a zachovaný musí být i náhrobek. Na staré hroby se tedy musela navážet nová vrstva hlíny, která zase sloužila k pohřbívání. Některá místa mají tedy až dvanáct vrstev hrobů nad sebou.

Inspirace pro umělce

Specifická atmosféra místa odnepaměti lákala vypravěče pohádek, pověstí a děsivých historek. Dlouhá řada umělců se nechala židovským hřbitovem inspirovat pro svoji tvorbu. Alois Jirásek, Antonín Mánes, Vítězslav Nezval a Jaroslav Vrchlický jsou jen některá jména, která místní genius loci dohnal k tvorbě. Děsivý vzhled byl však vždy lákadlem pro děsivé příběhy.

Starý židovský hřbitov je populární látkou i pro umělce v zahraničí. Např. světoznámý spisovatel Umberto Eco vydal v roce 2010 román Pražský hřbitov. 

Tanec mrtvých dětí

Jedna z pověstí hovoří o tanci mrtvých dětí. Když Prahu postihl mor, tak nejčastěji umíraly malé děti. Za vše však mohly dvě ženy se jmény Bella a Ella. Jejich cizoložství rozhněvalo Hospodina a ten na město uvalil morovou ránu. Pravděpodobně nejvýznamnější osobnost, která je pohřbena na židovském hřbitově, je rabbi Low. Dětská úmrtí ho nenechala klidným. Jednou se mu v noci zdál sen, jak na hřbitově po půlnoci tančí malé děti.

Učenec rabbi Lowa dostal za úkol sebrat jednomu z dítětí rubášek a přinést mu ho domů. Duch dítěte se brzy zjevil před rabbiho domem a chtěl svůj rubášek zpět. Ten mu ho vrátil, ale předtím chtěl slyšet pravdu, proč se děje takové neštěstí. Dítě prozradilo, že za všechno může cizoložství dvou žen, a tak je rabbi Low potrestal a mor pominul. Po dvou ženách se jmenuje ulice Bellelesova.

Zda je tento příběh založený na pravdě, si můžete ověřit sami. Hřbitovní brána se zavírá v odpoledních hodinách, ale z různých míst je i po půlnoci vidět za zdi židovského hřbitova. Jeden z nejstarších dochovaný hřbitovů na světě vás jistě uhrane a rozvíří vaši fantazii.

Kosti, lebky a děsivá mystika. Zvláštní druh výzdoby straší lidi z celého světa. Více čtěte zde.
Klíčová slova: