Bratři, kteří změnili svět. U prvních filmů lidé strachem utíkali z kina

Dnes tento vynález vnímáme zcela samozřejmě. Každý má malou kameru v kapse u kalhot a sociální sítě jsou zahlcené filmy z dovolené, ale také takovými absurditami, jako je sledování někoho, jak pojídá jídlo. Vynález rozpohybovaného obrázku však není vůbec tak stará záležitost, jak si někdo může myslet. Co se dělo u prvních okamžiků promítání? 

14.02.2020 - 15:00  
Pozor, jede vlak!
Zobrazit fotogalerii (3)

Kouzla a čáry. Alespoň tak mohl vynález kinematografu na některé lidi v kinech působit. Když bratři Lumiérové v roce 1895 poprvé představili svůj slavný kinematograf v pařížském Grand cafe, způsobili neuvěřitelnou senzaci. 

Jejich 454 sekund krátký film s názvem Dělníci odcházejí z Lumierovy továrny sice neokouzloval uměleckou hodnotou, ale faktem, že hned několik přísedících najednou může sledovat zaznamenanou realitu na pohyblivém obraze. Revoluce byla dokonána a tehdy v podstatě vznikla kinematografie jako taková. Bratři Lumiérové však dokázali svým vynálezem diváky taky pořádně postrašit.

Sázka lordů

Rozpohybovat fotografie se však nepodařilo poprvé bratrům Lumiérům. Ti dokázali svůj vynález dotáhnout do podoby, která je skrze jejich kinematograf technicky nejblíže tomu, co vidíme v kinech dodnes. Vznik fotografie byl už dostatečně velkým krokem k tomu, aby se ze statických obrázků jednoho dne stal pohyblivý obraz. 

Korunu tomu nasadil fotograf a vynálezce Eadweard Muybridge. Když se dva lordi dohadovali, zda má kůň při plném běhu všechny čtyři nohy ve vzduchu, požádali o rozsouzení jejich sázky právě Muybridge. 

Ten se tohoto úkolu zhostil poctivě. Poskládal hned několik fotoaparátů vedle sebe a natáhl od spouště lanko, které při běhu kůň přetrhl, a tím se vyfotografoval. Vznikla podrobná studie pohybu tohoto zvířete a na jedné fotografii bylo evidentně vidět, že kůň má opravdu všechny čtyři nohy ve vzduchu. 

Muybridge však zaujal jiný úkaz, který díky tomuto experimentu vyšel najevo. Položil si všechny fáze pohybu koně na sebe a listoval fotografiemi tak rychle, že se ze statického obrazu stal obraz pohyblivý. Jeden z mnoha kroků, který vedl k vynálezu filmu, byl hotový. 

Film za niklák

Prvenství si oproti bratrům Lumiérům toužil přisoudit slavný americký vynálezce Thomas Alva Edison. Ten totiž ještě pár let před kinematografem přišel s vynálezem nickledeonu. Prakticky šlo o pohyblivý obraz, který člověk mohl sledovat ve velké bedně malým kukátkem po vhození jednoho nikláku. 

Principiálně měl Edison pravdu, ale problém tkvěl v tom, že jeho vynález byl určen jen pro jedno oko. Bratři Lumiérové svým kinematografem zařídili to, že pohyblivý obraz mohlo sledovat více lidí na jednom místě. V tomto ohledu se neměli konkurenci a jejich vynález se stal hitem, který se v následujících letech stal základem celé kinematografie. 

Nejdříve se natáčelo cokoli. Třeba významné události, ale také úplně jednoduché věci, jako byl projíždějící vlak kolem nádraží. K tomuto filmu se také váže historka, která z dnešního odstupu může působit opravdu komicky. Lidé totiž při promítání rozjetého vlaku údajně utíkali z kina, protože se báli, že je mašina zajede. Diváci totiž na něco podobného nebyli vůbec zvyklí a jejich reakce se stala zcela pochopitelnou. 

Netrvalo dlouho a film se stal prostředkem pro vyjádření uměleckých ambicí. Diváky postupně omrzelo sledoval pouze rozpohybovanou realitu a autoři se museli pustit do odvážnějších kousků. Jako první filmovou komedii můžeme pokládat snímek bratří Lumiérů s názvem Pokropený kropič. 

Muž kropí vodou z hadice zahradu, druhý muž mu na ni šlápne a voda přestane téct. Ten se tedy podívá do hadice, co se s ní stalo. V tu chvíli vtipálek pustí nohu z hadice a voda vystříkne kropičovi přímo do obličeje. První groteska je na světě. Film se tak od roku 1895 stal zábavou a uměním.