Jedno období, které detailně rezepisuje sám Bohumil Hrabal v knížce Něžný barbar, popisuje vzájemné přátelství těchto tří významných osobností československé kultury. Společné toulky pražskou Libní jsou důkazem, jak se tři zcela rozdílné povahy navzájem přitahovaly. Konec jejich života však vznáší jedno zvláštní podezření. Všichni do jednoho zemřeli tak, že není zcela jasné, jestli se jednalo o plánovanou sebevraždu nebo jenom o tragickou nehodu. Nestojí za tím nějaká úmluva?
Kdo byl kdo?
Bohumil Hrabal je postava, kterou české společnosti není nutno představovat. Kdo nečetl jeho knížky, zná alespoň filmy, které jsou adaptací jeho díla. Autor, který se stal ve svých knichách pábitelem - obdivovatelem zdánlivé obyčejnosti, byl blízkým přítelem dalších dvou velmi zásadních osobností naší poválečné kultury.
Jedním z nich byl Egon Bondy, který je pokládán za duchovního otce underground. Básník, prozaik, filozof a buddhista psal texty pro Plactic people of the Universe, ale zároveň spolupracoval s StB. To nic nemění na tom, že jeho kritické dílo se nevybíravě opíralo jak do totalitního režimu, tak po revoluci do toho stávajícího. Jeho prorocké myšlenky se stále naplňují.
Třetím do party byl Vladimír Boudník. Asi největší individualista. Dělník s uměleckým střevem, které prosakovalo do ulic, kde maloval na pomočené zdi nebo si po práci vyráběl na ocelových strojích svoje explosionalistická díla, která se postupně proslavila po celém světě.
Záhadné úmrtí
První, kdo z těchto významných osobností opustil svět živých, byl Vladimír Boudník. Jeho život byl často jako neřízená střela a údajně pil jen pivo a jedl po troškách chleba. Jeho žízeň prožívat utrpení šlo tak daleko, že se několikrát na zkoušku snažil oběsit. Jeden takový moment mu byl osudný a z pokusu se stala sebevražda. Jestli to byl jeden z jeho “běžných” kousků, nebo definitivní rozhodnutí, už ví jen on sám.
Smrt si našla Bohumila Hrabala v nemocnici na Bulovce. Pád z pátého patra je opředen tajemstvím. Krmil holuby, nebo spáchal sebevraždu? Po smrti své milované Pipsi sešel a uzavíral se čím dál tím víc jen se svými kočkami na chatičce v Kersku. Policie případ uzavřela jako nešťastnou nehodu, ale Hrabalova touha žít spíš napovídá sebevraždě. Stejně jako Boudník to ví jen on sám…
Poslední, kdo se se světem rozloučil, byl Egon Bondy alias Zbyněk Fišer. Po rozdělení Československa se natruc odstěhoval do Bratislavy, kde ve svých 77 letech doplatil na zlozvyk kouřit cigaretu v posteli. Usnul a hořící Startka zažehla oheň na jeho pyžamu, který mu způsobil popáleniny třetího stupně, jež nepřežil. Bondy byl praktikující buddhista, a tak se tento druh úmrtí stává až symbolickým. Vzbuzuje tak otázku, zda celou nehodu nezrežíroval tak, aby jako u ostatních z party vznikla pochybnost.
Náhoda, nebo domluva?
Je až s podivem, kolik otazníků se vznáší nad všemi konci životů těchto spřátelených umělců. Nevznikla mezi nimi tajná dohoda? Když už pocítí nesnesitelnou touhu tento svět opustit, učiní tak pouze za podmínky záhadných okolností? Je však jasné, že podobná myšlenka je velmi spekulativní a jejich dohoda u piva v nějaké libeňské hospůdce je popravdě jen fantaskní námět na zajímavou povídku. Otazníky se i tak nadále vznášejí nad záhadnou smrtí tří osobností, které zásadně ovlivnily a ovlivňují chod našich kulturních dějin.
